Hlasatelka Dagmar Hazdrová získá čestné občanství hlavního města za její mimořádné činy v srpnu 1968.
Praha udělí čestné občanství hlavního města Prahy hlasatelce Dagmar Hazdrové. Jedná se o projev úcty za mimořádné činy spojené s obdobím srpnové invaze sovětských vojsk v roce 1968, kdy pravdivě informovala o dění v tehdejším Československu. Za její činy byla později propuštěna a dopady za její jednání se nevyhnuly ani rodině.
„V roce 1968 vysílala bez přestávky 52 hodin v rozhlase, dokud ji Rusové nevynesli ze studia i se židlí. A posledních skoro třicet let je také hlasem pražských tramvají a autobusů. Ocenění si rozhodně zaslouží. Kolegové z dopravního podniku potvrzují, že mají s paní Hazdrovou po celou dobu skvělé pracovní zkušenosti. Celkově je v síti Pražské integrované dopravy přes čtyři tisíce zastávek. Nahrávky se musí stále doplňovat. Hlášení vznikají postupně podle potřeby. Slouží všem cestujícím včetně nevidomých. Mají informovat, ale i uklidňovat, aby cestující provázel nějaký příjemný, uklidňující hlas. To paní Hazdrová zvládá bravurně,“ říká náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast dopravy Adam Scheinherr.
Život Dagmar Hazdrové je velmi úzce spjat s Prahou, kdy zde působila jako hlasatelka Československého rozhlasu. V rámci okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 seděla za mikrofonem nepřetržitě téměř 52 hodin. Ačkoli bylo vysílání pražského rozhlasu brzy přerušeno, důležitou roli v celostátním vysílání sehrály regionální redakce včetně té hradecké, kde Hazdrová v té době působila. Královehradeckému rozhlasu poskytla své vysílací frekvence mnichovská Svobodná Evropa a Hazdrová tak byla slyšet jako hlas protiokupačního odporu po celém světě.
Do svého projevu vnášela tolik emocí, že to vzbuzovalo veřejné pohoršení, tvrdili komunisté
V Rudém právu byla následně s dalšími účastníky vysílání označena za příslušnici podvratného komanda Zelené barety s centrálou v Mnichově. Po kádrových prověrkách musela z rozhlasu na jaře roku 1970 odejít a bylo jí zamezeno pracovat v jakémkoli rozhlase. Oficiální důvod vyhození z rozhlasu byl: „Do svého projevu vnášela tolik emocí, že to vzbuzovalo veřejné pohoršení.“ Na následujících dvacet let se musela s rozhlasem rozloučit. Její činy navíc měly dopad i na její rodinu, kdy například starší dcera nebyla přijata na gymnázium v Hradci Králové s odůvodněním, že je třeba zamezit infiltraci pravicových elementů do krajského města.
Přes dvacet let jí slyšíme v MHD
Po revoluci se do Československého rozhlasu Dagmar Hazdrová vrátila a působila především na stanici Vltava. Její hlas je navíc slyšet při hlášeních zastávek a dalších informací v pražských tramvajích a autobusech, a to již více než 20 let. Projednat čestné občanství musí ještě pražské zastupitelstvo.
Po roce 1968 dělala uklízečku
Dagmar Hazdrová se narodila 20. prosince 1933 v rodině důstojníka Československé armády Jaroslava Chloupka. Ten byl po komunistickém puči v roce 1948 perzekvován a krátce po převratu zemřel. Dagmar Hazdrová vyrůstala v Chrudimi. V roce 1952 maturovala na zdejším reálném gymnáziu a začala studovat na jazykové škole v Praze. Zde poznala svého budoucího manžela Karla Hazdru. Společně odešli do Hradce Králové, oba získali zaměstnání v místním ČKD. V roce 1961 vyhrála konkurz na místo v královéhradeckém studiu Československého rozhlasu. Jako hlasatelka zde působila i během srpnové invaze v roce 1968. Kvůli svým postojům byla hned na začátku normalizace z rozhlasu vyhozena a musela se živit mimo jiné jako uklízečka v hradecké nemocnici nebo jako lázeňská. V roce 1975 se spolu s rodinou přestěhovala do Prahy. Před odchodem do důchodu v roce 1988 pracovala jako účetní. V prosinci roku 1989 se do rozhlasu vrátila, byla programovou hlasatelkou na stanici Vltava. Působila zde až do roku 2001. Dagmar Hazdrová je vdova, má dvě dcery, tři vnoučata a tři pravnoučata.
-mag-
