Klub za starou Prahu upozornil na šlendrián. Zjistil, že na akademický malíř Stanislav Jirčík v roce 2018 při opravách pražského Orloje namaloval na kalendářní desku v dolní části orloje úplně jiné postavy, než jaké byly v originálu od Josefa Mánese. Tenhle příběh naznačuje chaos, který na pražských úřadech panoval.
Staroměstský Orloj, jedna z významných památek, se dočkal zajímavé kauzy. Praha totiž v roce 2018 tuto památku nechala za 61 milionů zrekonstruovat. Nikdo si ale nevšiml, že se jeho část změnila. Za tím stojí malíř Stanislav Jirčík. Kauzy si všiml i britský list The Guardian.
Proměn Mánesových postav si všiml člen Klubu za starou Prahu Milan Patka. Proměnily se tváře, vlasy, ale dokonce i pohlaví. Znalec orloje Patka ale tento problém nenechal jen tak a podal na restaurátory stížnost, jíž se nyní zabývá inspekce ministerstva kultury.
Portrét babičky restaurátora na Orloji?
„Umělec je obviněn z toho, že na hodiny z 15. století umístil podobizny svých přátel a známých, možná z legrace,“ stojí v úvodu článku, který napsal pro Guardian jeho pražský korespondent Robert Tait. Podle něj není vyloučeno, že se jedná o vtip. Podle Patky vy lepší práci odvedli i „umělci“ nabízející rychloportréty na Karlově mostě.
No, a když už jsme u Karlova mostu. Magistrátní úřednice, která se dlouhodobě věnuje problematice vizuálního smogu Kristýn Drápalová na své FB napsala zajímavý příběh, jak se to s umělci na Karlově mostě má.
Kde je smlouva o pronájmu Karlova mostu umělcům?
Aktuální kauza s kopií kopie kopie Mánesovy malby na Orloji mi připomněla jednu veselou historku z mého prvního roku na magistrátu.
Často nám chodily dotazy na to, proč je Karlův most obležený stánky, kde si můžete pořídit kresbu Rihanny či Brada Pitta, případně za mírnou úplatu získat karikaturu třeba svého milého. Kristýna začala hledat smlouvu, podle které Praha umělcům jednu z nejcennějších památek, světové hodnoty, pronajímá. Dalo jí to hodně práce.
Volala na odbor, který řeší smlouvy na pronájem veřejných prostranství v centru. Oni jí prý ale nemají, protože je to most, tak ať zavolá organizaci, která spravuje mosty. Ta jí sdělila, že žádnou takovou nájemní smlouvu neeviduje. Zavolala tedy na městskou část Praha 1, ale ta sdělila, že jde o majetek hlavního města Prahy, takže oni k němu žádnou smlouvu nemají.
Z bezradnosti poprosila na odboru, který řeší vyhlášku pro pouliční prodej, jestli by jí neporadili, kdo za Prahu by mohl mít tu nájemní smlouvu. Odpovědí bylo pokrčení rameny a výmluvný, trochu posmutnělý pohled. „Víte paní Drápalová, oni tam možná prostě jen tak jsou.“
Zkusila ještě památkový odbor, jestli by neměli tip. Neměli.
Její kamarád jí tedy poradil, ať si tu smlouvu nechám doložit od druhé smluvní strany – od sdružení, ve kterém se prodejci na Karlově mostě organizují. „Přemohla jsem v sobě stud, že někomu mimo úřad ukážu, jak velký zmatek tu panuje, našla na webu kontakt a zavolala statutární zástupkyni onoho spolku, vysvětlila jí situaci a požádala, jestli by nám smlouvu nemohla dodat. Nemohla. Smlouvu prý v roce 2002 rozmočila povodeň,“ píše Kristýna na svém facebooku.
Takže tu smlouvu, po které pátrala, nikdo neviděl možná už dvě desetiletí. Smlouvu na pronájem jedné z nejcennějších památek v téhle zemi, stavby, která je na každém druhém turistickém suvenýru. „Takže jestli se někdo podivuje nad tím, jak mohla na orloji čtyři roky viset zpackaná malba, tak k tomu mám jen jednu reakci: Tahle míra chaosu je pro tohle město normální. Panoval tu přes dvacet let,“ vrací se k případu Orloje.
A jak to dopadlo? Smlouva se nakonec našla. Zachovalo se její číslo jednací. A podle čísla jednacího se nakonec dohledal i ten dvacet let neviděný papír. Fajn, že se tenhle důležitý papír našel.
-mag-
