Desetiletí komunistické vlády zanechaly stopy nejen na osudech lidí, ale také na domech, ve kterých tito obyvatelé žili. Nejen na Janáčkově nábřeží během let 1948–1989 nastala postupné chátrání a devastace kdysi výstavních domů. Tzv. Obvodní podnik bytového hospodářství (OPBH), který spravoval veškerý bytový fond, minimálně investoval i do té nejnutnější údržby.
Unikátní zástavbě na Janáčkově nábřeží za minulého režimu hrozila totální destrukce, včetně Malostranské vodárenské věže, protože zde podle plánů z konce šedesátých let chtěli komunističtí plánovači postavit novodobou výstavbu. „Navrhované projekty počítaly s plošnými demolicemi, které však nedosahovaly takové míry, jakou je možné nalézt např. na starší studii architekta Bohumila Kříže z pražského projektového ústavu z roku 1967.
Zmíněná studie navrhovala plošnou asanaci Smíchova s výjimkou kostela sv. Václava, Portheimky a Národního domu od Aloise Čenského.
Důvodem demolic a nové výstavby byly velké ústupky dopravnímu řešení, které ve studii dostalo absolutní přednost. Důsledné respektování normovaných ochranných vzdáleností mezi komunikacemi a zástavbou, mělo ve výsledku znamenat, že Smíchov měl být zastavěn sídlištní zástavbou oddělenou velkými vzdálenostmi od komunikací. Studie však pro svou demoliční radikálnost nenašla uplatnění a byla bezpečně uložena v archivu,“ píše se v Historickém atlasu měst ČR (strana 15) od autorů Chodějovská, Novotný a kol.
Zachování historických domů nakonec pomohlo vyhlášení Pražské památkové rezervace v roce 1971 v historickém centru Prahy. Její součástí se stalo celé Janáčkovo nábřeží, jako jediná lokalita z celého Smíchova.
ZDROJ: FB Janáčkovo nábřeží
