reklama top

Velmi citlivě se tento majestátný a jediný jez v Praze, který je na Vltavě postaven našikmo, opravuje. Použity jsou na něm materiály, které kdysi měl, než přišli „mistři“ opraváři v dobách komunismu.

Když v polovině 19. století nechal rod Kinských vysadit mladé duby v oboře Kněžičky na Nymbursku, asi sotva mohl tušit, jak důležité jednou budou. Dnes jsou ty samé duby vysoké tři desítky metrů a stavbaři Metrostavu je využijí k rekonstrukci jedné z nejstarších památek v Praze – Staroměstského jezu ze 13. století. Z dubového dřeva vyrobí roštovou konstrukci jezu a do ní osadí kamennou výplň. Kácení zahájili dřevorubci v těchto týdnech s příchodem mrazivého počasí, které je pro tyto účely nejvhodnější.

„Kácení vždy směřujeme na období vegetačního klidu, při němž se zpomalí proudění mízy a uvnitř stromů je minimum vlhkosti. I k práci na zakázce pro Metrostav tedy využíváme mrazivého počasí. Většina dubů, které nyní kácíme, měří asi 30 metrů a dosahuje věku přes 160 let,“ řekl Miloš Čáslavský, vedoucí pily Kinský dal Borgo v Chlumci nad Cidlinou.

„Vytěžené dřevo stlučeme do vorů a ty necháme minimálně měsíc namočené ve vodě, aby se trámy stabilizovaly a nekroutily. Potopené pak zůstanou až do finální montáže. I po ní je ale budeme muset pravidelně kropit, aby zůstaly zachované podmínky, při nichž se dřevo bude nacházet po znovuzaplavení jezu. Použijeme stovky trámů o celkové čisté délce 2145 m,“ řekl Daniel Boďa, vedoucí projektu ze společnosti Metrostav, která rekonstruuje Staroměstský jez.

Výplň z věčného materiálu
V terasách na svazích připomíná schodiště pro obry. Pouhý kubík váží téměř tři tuny. A je prakticky věčný. Tak lze stručně popsat další materiál, který stavbaři Metrostavu na jaře použijí k rekonstrukci Staroměstského jezu. Žulové bloky nyní těží a řeže společnost Česká žula v závodu Vápenice u Vysokého Chlumce na Příbramsku. Přestože se tu manipuluje s jedním z nejtěžších kamenů ze všech, mechanizaci do značné míry doplňuje náročná ruční práce.

„Výběr subdodavatele nebyl náhodný. Zatímco většina kamenolomů produkuje drcené kamenivo, Vápenice jako jediná v okolí Prahy vyniká soudržností a výškou jednotlivých vrstev. Umožňuje tak tzv. blokovou těžbu a finální zpracování na přesné kvádry, které potřebujeme. Toto je klíčový prvek celé rekonstrukce, protože nám pomůže vrátit do konstrukce Staroměstského jezu kámen, který tam historicky patří, než byl před 55 lety nahrazena betonem,“ vysvětluje Daniel Boďa.

„Lámání kamene vypadá na první pohled jednoduše, ale v praxi vyžaduje zkušenost, fortel a šikovné oko i ruce. V první fázi musíme těženou lavici uvolnit, poté navrtat a požadovaný blok odlomit. Používáme mimo jiné černý prach, což je „pomalá“ a ke kameni velmi šetrná trhavina. Pro přesné lámání používáme odvrtávací lafety a sady různých typů klínů nebo cevamit. Je potřeba umět skálu dobře přečíst. Zkušenému lamači skála cestu ukáže. Ostatně většina našich spolupracovníků je u nás 10 a více let,“ říká jednatel společnosti Česká žula Josef Habart.

Tunovým rekordům pomáhají diamantové pily
Vytěžené bloky se od začátku roku řežou na finální rozměry v přilehlém zpracovatelském závodu. K dispozici jsou diamantové lanové pily, obří kotoučová pila s průměrem 3,5 metru a menší pily na dotvarování materiálu. Ze závodu Vápenice pochází řada významných kamenů. V roce 1998 zde vytěžili do té doby největší monolitický blok o váze 80 tun, z nějž následně vzešla replika žulového pomníku v pražských Emauzích. V roce 2010 překonal rekord ještě násobně objemnější surový blok s hmotností 260 tun, který se použil k výrobě soklu pod sochu Svatopluka na Bratislavském hradě.

Šikmý, více než 320 metrů dlouhý jez leží mezi Sovovými mlýny a Novotného lávkou. Jeho poloha je na Vltavě netradiční. V Praze je totiž jediným jezem, který není postaven rovně. Vznikl v roce 1241, tedy v době, kdy Staré Město a Malá Strana byli samostatnými městy. A řeka patřila Starému Městu. Proto mělo práva tok Vltavy regulovat. Takto si do mlýnů, které stávaly v místech dnešní Novotného lávce (několik mlýnů se dochovalo, jsou to domy, které stojí směrem do vody), hnala vodu. Při povodních zase odrážela velkou vodu směr na Malou Stranu.

Cílem aktuální kompletní rekonstrukce je vrátit památkově chráněnému dílu jeho historickou podobu z 13. století. V polovině století dvacátého byla totiž původní kamenná výplň dřevěného roštu zaměněna za výplň betonovou. Stavbaři Metrostavu budou v co největší míře využívat původní postupy a dřevěný rošt opět vyplní kamennými deskami, tak jako jejich prapředchůdci v době původní výstavby. Náročný projekt skončí v roce 2024 a stavební práce na místě se vždy omezí na období od jara do podzimu. Stavbu buduje pro investora Povodí Vltavy, státní podnik největší česká stavební společnost Metrostav. Investiční náklady dosahují 112 milionů korun.

Zajímavostí je teď na Vltavě více – lidé teď mohou vidět velmi netradiční pohledy na jez. Pracuje tam třeba bagr, který upravuje dno. Je ovládán na vysílačku a „šnorchl“ má má na přívod vzduchu k motoru. Podle informací stojí 50 milionů a běžně opravuje koryto řeky, naposledy u Zbraslavi a Komořan.

-mag-
Zdroj: Metrostav

reklama bottom