Před 101 lety, 2. září 1919, se v Praze na vybraných křižovatkách poprvé objevili muži s gumovými pendreky, aby se pokusili zkrotit dopravní chaos na pražských ulicích a zajistit dodržování uličního a silničního řádu.
Dopravní strážníci nejprve obsluhovali pět křižovatek – Perštýn, Můstek, Pražská brána, Masarykovo nádraží a Anděl. Důstojnost jim kromě modročerné uniformy s přilbicí zprvu dodávala ještě šavle, brzy se však ukázala být spíše na překážku a od října si tak museli vystačit pouze s obuškem a opakovací pistolí zn. Praga. Nutno podotknout, že snaha podřídit Pražany, zvyklé jezdit kudy je napadne, jakýmkoliv pravidlům, se nezřídka neobešla bez různých surovostí ze strany veřejnosti.
Doprava byla řízena ze stanovišť strážníků pomocí obušku, pokyn k jízdě byl každému řidiči dáván zvlášť. Viník dopravního přestupku zprvu nemohl být pokutován na místě, ale dostával tzv. předvolánku na dopravní úřad, s určením dne a hodiny, kdy se má dostavit.
Fronty před dopravním úřadem odstranil až nový uliční a jízdní řád platný od 1. července 1921, který umožnil strážníkům udělovat blokovou pokutu viníkům dopravních přestupků hned na místě. Do konce roku 1921 tak bylo na pokutách vybráno 25 245 korun, přičemž nejčastěji byla udílena nejnižší dvoukorunová pokuta. První semafory začaly strážníkům pomáhat o osm let později v roce 1927.
——-
Ilustrační snímek: „Oltář dopravy: nové umístění pražských strážníků na křižovatkách.“ – Zdroj: Světozor, 26.09.1929
Použitý zdroj: MACHUTOVÁ, Marcela a BRONCOVÁ, Dagmar. Historie dopravní policie. Praha: Milpo media, 2009.
