reklama top

První a jediný funkční maják na Vltavě stojí v Praze na spodním výběžku Libeňského ostrova v Praze 8. Před dvanácti lety ho zde na vlastní náklady vybudovali vodní motoristé z Libeňského ostrova, kteří se zde po setmění špatně orientovali. Proto se rozhodli vybudovat téměř třímetrový červenobíle pruhovaný maják. Maják po setmění každé dvě vteřiny zabliká. Měsíc po svém zprovoznění maják dokonce zachránil život padesátiletému muži.

„Je to skutečně první maják, který je funkční a který plní to, co se od majáku očekává. To znamená, přesně ukáže lodím, kde končí výběžek ostrova,“ uvedl zkušený kapitán parníku a bývalý předseda Klubu vodních motoristů Libeňský ostrov Roman Kelbich. Jak dodal, několik lodí tu už narazilo na dno a poškodily se. „Když se plavíte v noci po proudu směrem k Podbabě a chcete zakotvit v přístavu na ostrově, nevidíte jeho špici. Dříve se kapitáni orientovali třeba podle lamp na silnici na protějším břehu. Jenže stačilo, aby jedna z lamp nesvítila, kapitán zatočil kormidlem dřív než měl a na špici ostrova narazil. Pod vodou se tam ukrývají velké kameny,“ popisuje Kelbich.

Bývalý předseda klubu rovněž připomíná, že maják plní funkci tzv. náměrníku. „Když poplujete z Podbaby proti proudu skrz dva mosty, povede vás maják plavební dráhou. Stále je ovšem třeba dávat pozor na vítr a na spodní proudy,“ říká dále kapitán Kelbich.

Na Libeňském ostrově ve dvou klubech kotví přes šest desítek lodí. Maják slouží nejen pro ně, ale i pro ostatní, které jezdí okolo. Iniciátor projektu před dvanácti lety byl Roman Kelbich, který se stal i jakýmsi „strážcem majáku“.

Když byla v roce 2002 povodeň, tak tu voda stoupla o šest metrů. Proto má maják pevnou železobetonovou kontrukci. Světelná hlavice má nejsilnější LED diodovou žárovku, která šla sehnat a v případě povodně ji lze sundat. Světlo majáku by mělo být vidět až na vzdálenost pěti kilometrů.

Maják slouží k navigaci lodí ve zrádných oblastech. Jedná se většinou o věž, na jejíž vrcholu se nachází optická soustava, která vysílá paprsek světla na velké vzdálenosti a upozorňuje tak lodě na blížící se pevninu, či skaliska. Maják má tvar věže, aby byl vyvýšen nad hladinu moře a byl tak dobře viditelný na větší vzdálenosti.

Často je stavěn na útesech, aby se ještě více zvětšila jeho výška. Světlo z majáku může být viditelné až na vzdálenosti desítek kilometrů. V dřívějších dobách byly majáky většinou osazeny stálou lidskou posádkou, která měla za úkol obsluhovat světelnou jednotku majáku, ale v dnešních dobách jsou majáky většinou modernizovány a automatizovány, lidská obsluha není nadále potřebná. Optická soustava majáku pracuje buď s reflektorem, Fresnelovou čočkou nebo kombinací obojího. Cílem těchto systémů je koncentrace světla do jednoho směru, zvýšení jeho intenzity a vzdálenosti, ze které lze maják pozorovat.

Nejznámější stavbou tohoto typu, o které se dochovaly písemné záznamy, byl maják na ostrově Faru. Římané postavili kolem 30 majáků ve Středomoří a na pobřeží Atlantického oceánu ve Španělsku a Francii. Byl to například maják v Ostii, Tour ďOrdre v Boulogne-sur-Mer nebo Herkulova věž v galicijském přístavu A Coruña, která dosud stojí. Po pádu Říše římské výstavba majáků v Evropě stagnovala, zatímco v Číně bylo pro tento účel vybudováno několik vysokých pagod (například roku 874 na řece Moa). V Itálii byl postaven první maják roku 1157 v Melorii a následovaly stavby v Benátkách, Messině a Janově. V 17. století nastal evropský rozmach majáků. V 18. a 19. století se postupně zlepšovala konstrukce věží. Vynález Augustina Fresnela zvýšil efektivnost osvětlení.

-red-

reklama bottom