V Nosticově zahradě, která přiléhá k parku Kampa se nachází jeden tajemný kámen. Je to další nenápadné místo, kterými se Praha jenom hemží. Je to památník starodávné Wendlingerovy prádelny. Někde jsme zaznamenali, že se této oblasti města říkalo „mokrá“. Aby ne! Místní prádelny byly vyhlášené, tady si prala svoje prádlo celá Malá Strana. Bylo tu také spousta lázní.
Kámen prý má tvar mýdla a je do něj vytesán dnes už nezřetelný a nečitelný nápis, ze kterého je ovšem patrný alespoň letopočet 1659.
Protože není velký (na výšku má s podstavcem asi metr), souvislosti se mi zdají být docela zajímavé, a navíc je s kamenem pro zvídavého člověka (ale zároveň i dějepisného neouká) spojena i řada otázek. K pátrání po tomto kameni jsme požádali fotografa Petra Vápeníka, který se drobnými a tajuplnými místy v Praze čas od času zabývá. Vede pro ně i svůj blog.
V dostupných knížkách letmou rešerši, ale rozumných informací se mu moc získat nepodařilo, navíc se většinou v různých obměnách opakují, jak od sebe autoři navzájem opisují. Všichni se ale tváří, jako by kolem toho šutru bylo všechno úplně jasné a nebylo už třeba vůbec nic dodávat a na nic dalšího se ptát.
Zahradu v těchto místech založil už v poslední třetině 18. století František Antonín Nostic. Zahrada byla původně větší, protože se rozkládala na obou březích Čertovky a patřil k ní i prostor současné Werichovy vily, která byla tehdy zahradním domkem upraveným později k obývání pro Josefa Dobrovského.
Prádelny, lázně, mlýny
Místo, kde se Nosticova zahrada nachází, však bylo osídlené mnohem dříve. Už od 15. století tu v okolí stály mlýny a mlýnské zahrady a blízkost vody samozřejmě lákala i další živnosti na vodě závislé, například prádelny nebo lázně. Středověká lázeň je tu připomínaná již ve 14. století jako lázeň zvaná hořejší, majetek kláštera Malteského, jak zmiňuje v roce 1903 František Ruth v Kronice královské Prahy, ale byla prý zbořena zřejmě ne tak čistotnými husity. Pak tu stával renesanční dům, přestavěný v 17. století na veřejnou prádelnu (využita informace z knihy I. Mudrové: Prahou s otevřenýma očima). Ve 20. díle Ottova slovníku naučného z roku 1903 se píše: V Nosticově ul. č. 470 slulo Wendlingerovské prádlo, které měl r. 1653 dr. Jan Jiří Wendlinger od obce, jež je koupila od stavitele Ondřeje Grünwalda r. 1620.
Na teplé pivo!
Zajímavou podrobnost uvádí i Cyril Merhout (viz C.Merhout, Z.Wirth: Zmizelá Praha – Malá Strana): Tu měla rodina Wendlingerova při Nosticově ulici čtyři domy, v nichž byly prádelny, jednu z nich si roce 1719 zakoupil Ant. hr. z Nostic a založil tu jízdárnu, po roce 1765 zakoupil a zbořil druhou s hospodou U teplého piva a založil si tu zahradu. Tak až někdy v létě zajdete posedět si na lavičku do malebné Nosticovy zahrady, vězte, že kdysi jste si sem mohli zajít do krčmy U teplého piva.
Kámen opravdu připomíná částečně vymydlenou kostku mýdla, která je v současné době obklopena zelení, v podzimu postupně měnící barvy. Kámen vypadá docela starobyle, ale podstavec se na pohled zdá být přece jen o něco modernější. Ale přece taková pěkná kostka mýdla nebude ležet jen tak na studené a po dešti mokré zemi!
Žádná malička prádelnička!
Protože jeden dům s prádelnou byl v souvislosti s přestavbou prostoru na zahradu zbořen, hrabě Nostic přesunul prádelnu do přilehlé velké budovy bývalého Zlomkovského mlýna upraveného v té době jako obyvatelné šlechtické sídlo. A že to pak nebyla žádná maličká prádelnička, o tom svědčí i informace citovaná ve webovém Památkovém katalogu: Úpravy spočívaly především ve vybourání dělicích příček; popis z roku 1782 zmiňuje zařízení skutečně velké prádelny s 10 měděnými kotly, jedním kotlem železným, 43 žlaby na praní prádla a dále je zmíněna mandlovna s deseti mandly. Po svém odsvěcení za josefínských reforem posílil zdejší zmodernizované prádelny ještě kostel sv. Jana Křtitele, který je jen kousek odtud a který dokonce podle svého nového světského účelu dostal přízvisko Na Prádle. Hned je
vidět, že tehdy ještě neměl každý doma automatickou pračku.
Při pohledu z úhlu se přece jen aspoň pár písmen vylouplo, ale jak asi sami uznáte, není to nic moc. Podezíráme tisícovky turistů, že – i když je Nosticova zahrada vybavena dostatečným počtem laviček – využívají kámen k občasnému posezení, takže se dá těžko očekávat, že se čitelnost bude s časem lepšit, když si odtud částečky památného kamene odvážejí někteří lidé na svých pozadích. Ale i tak je z tohoto pohledu docela slušně rozeznatelné skoro celé slovo Wendlingerova.
Mlýn? ZLOMKO…
Když se na nápis podíváme, vidíme, že začíná slovem ZLOMKO…, což by mohlo reprezentovat právě Zlomkovský mlýn, do kterého se prádelna přestěhovala. V dalším řádku vidíme jasně slovo WENDLINGEROVSKA a z dalších dostupných fotek na webu to vypadá, že to skutečně pokračuje slovem PRÁDELNA. Dole je pak uvedeno ČP 471 (to je adresa protějšího Nosticova paláce, kde sídlí ministerstvo kultury) a letopočet 1658, možná dokonce rozmezí 1658-60, ale to už je jen náš dohad.
Je tedy zřejmé, že nemůže jít o nápis z doby uvedeného letopočtu. Nejenže tehdy ještě prádelna neměla nic společného se Zlomkovským mlýnem, ale hlavně tehdy ještě neexistoval systém popisných čísel; číslování bylo uzákoněno až Marií Terezií v roce 1770. Jak už jsme uvedli, číslo 471 má protější Nosticův palác, který však byl vystavěn v letech 1660-1676. Ano, palác stál v sousedství staré prádelny, nejspíš ji při výstavbě nějak omezoval, ale jinak s ní asi neměl moc společného. Jedna z prádelen však byla umístěna v domě čp. 470, jemuž se říkalo Henslinova lázeň anebo taky ZLOMKOVSKÝ dům. Vida, tak to by znamenalo, že začátek nápisu nemusí odkazovat k mlýnu, ale k původnímu starému domu, ve kterém měla prádelna před přestěhováním fungovat. Ale proč je tedy v nápisu číslo 471?
Zmatky v číslech
„Když jsem hledal podrobnosti k číslování domů, našel jsem i upozornění, že od zavedení popisných čísel v roce 1770-71 se nějakou domu číslování trochu proměňovalo podle místních podmínek, přičemž první větší vlna přečíslování proběhla v letech 1805-1815 a systém čísel se stabilizoval až zavedením pozemkových knih v roce 1884. Je tedy možné, že definitivně dostal dům s bývalou prádelnou své číslo 470 až v 19. století a původně měl číslo 471? Mám ještě jednu malou soukromou pochybnost – naši předci, myslím, neměli zrovna energii na rozdávání, a vykonávali tak především práce, které měly nějaký praktický účel. Proč by se někdo v té době lopotil s připomínkou staré prádelny tesanou do starého kamene z jiného důvodu než z důvodu zachování a oslavy jména nějakého dobrodince? Jenže jméno jakéhokoli dobrodince na čitelné části nápisu chybí,“ píše Vápeník na svém blogu. Ledaže by ovšem nápis sponzorovali potomci starého doktora advokáta) Wendlingera… Celý ten nápis navrch připadne psaný poměrně moderním jazykem, a to ještě odhlížíme od svého podezření, že v 17. století nemívalo používané mýdlo tvar, na který jsme zvyklí dnes, takže kdoví, jestli kámen vůbec představuje
mýdlo? Aby to tak všechno byl jen nějaký novodobější z doby, kdy ještě lidé nevěděli, že něco takového vůbec existuje!
Tak co, zdá se vám celá tahle historie taky tak podivná jako nám? Nemá někdo z vás nějaké zajímavé dodatečné informace, svědectví nebo lepší vědomí historických souvislostí? Vše s panem Vápeníkem uvítáme a rádi do článku o téhle sympatické pražské drobnůstce doplníme.
-mag-
