reklama top

Vydat se na výlet z Prahy! Třeba vlakem!

Pražský motoráček během své cesty jede po dvou historicky zajímavých pražských tratích. Začíná na pražském hlavním nádraží, které bylo otevřeno v roce 1871. Stávající secesní výpravní budova od architekta Josefa Fanty však pochází z let 1902–1909. V roce 1977 ji doplnila nová odbavovací hala od architekta Josefa Dandy, která během posledních čtyř let prošla rozsáhlou rekonstrukcí a právě v letošním roce byla tato přestavba dokončena. Kolejiště zakrývá monumentální dvoulodní zasklená ocelová hala z roku 1905, která zabírá plochu odpovídající polovině Václavského náměstí.

Po projetí 1145 metrů dlouhého vinohradského tunelu a po překonání Vltavy po dvoukolejném ocelovém mostě z roku 1901 přijíždí vlak do stanice Praha-Smíchov severní nástupiště. Jedná se o bývalou společnou stanici tří společností: Dráhy císaře Františka Josefa (stavitele Pražské spojovací dráhy), Pražsko-duchcovské dráhy a Buštěhradské dráhy. A právě po trati patřící posledně jmenované společnosti vyrazí Pražský motoráček na svoji další cestu.

Takhle uvidíte semmering z tramvaje jedoucí z Barrandova

Potřeba klesání do vltavského údolí nižšími sklony vyvolala nutnost rozvinutí trasy, čímž vznikla, díky odvážnému vedení trati oblastí tzv. Pražského Barrandienu, zřejmě nejkrásnější trať ležící nyní na území našeho hlavního města. Ze Smíchova stoupá ve velké smyčce nad Zlíchovem a poté velkým pravotočivým obloukem dvakrát překonává Prokopské údolí. Proto bylo třeba vybudovat dva mohutné viadukty o délkách 170, resp. 180 metrů s maximálními výškami 23, resp. 25 metrů. Mezi vápencovými skalami pokračuje trať kolem Žvahova a Dívčích hradů do Jinonic. Vlak dále jede přes Cibulku a Stodůlky do stanice Praha-Zličín, kde jízda Pražského motoráčku končí v bezprostřední blízkosti řepského sídliště.

Směle vedená trať ze Smíchova do Hostivice si velmi záhy vysloužila přezdívku Pražský Semmering. Tento název je odvozen od známé rakouské trati v Alpách, která prochází mezi spolkovými zeměmi Dolní Rakousko a Štýrsko horským sedlem Semmering. Její stavba byla dokončena v roce 1854 a jednalo se o první evropskou horskou železniční trať. Pojem „Semmering“ se tak stal synonymem pro všechny odvážně trasované tratě na světě včetně trati, jejíž koleje využívá Pražský motoráček.

Z vlaku Pražského motoráčku může cestující vychutnávat pohledy na četná pražská zákoutí a může se seznámit s různými stavebními slohy a urbanistickými celky. Jízda vlaku začíná na nejvýznamnějším českém nádraží pod dohledem ohromující Fantovy budovy. Překrásné pohledy na Prahu se otevírají i ze železničního mostu přes Vltavu. Vpravo se rozprostírá panoráma pražského historického centra, v čele s neobyčejným pohledem na Pražský hrad. Na levé straně se nad vlakem majestátně tyčí kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na historickém Vyšehradě. Bývalá industriální krása průmyslové čtvrti Smíchov již převážně ustoupila především novým dopravním stavbám.

Z hlubočepských viaduktů může cestující sledovat téměř vesnickou zástavbu původních Hlubočep, ale i unikátní přírodu Prokopského údolí. Především skála nad druhým hlubočepským viaduktem upoutá pohledy cestujících. Neobyčejný výhled na hlavní město se naskýtá krátce za výhybnou Žvahov. Po pravé straně se na několik vteřin ukáže málo známý pohled na velkou část Prahy. Poté se za okny vlaku střídají opravdu nepříliš povědomé části stověžatého města. Projíždí kolem Konvářky a Dívčích hradů, pokračuje se přes vilové čtvrti Košíře a Cibulka i přírodním parkem na rozhraní Motola, Košířů a Stodůlek k řepskému sídlišti pocházejícímu z let socialismu. Zde Pražský motoráček svou cestu končí ve stanici nesoucí název Praha-Zličín. Přímo před nádražím se nachází tramvajová konečná Sídliště Řepy, a tak cestující můžou pro svůj návrat zpět do centra použít nejen vlak, ale i tramvaj.

-red-

reklama bottom