reklama top

Ve staré Praze se dospělí bavili hrou, která přežila až do konce osmdesátých let. Byla to hra, které se říkalo čára.

Co to dělají ti chasníci na obrázku? Hrají „hlava – vorel“ neboli „čáru“, jak ji kluci hráli ještě v padesátých letech, ovšem pod hrozbou dvojky z chování, protože šlo o těžký hazard! Čára se hrála až do konce 80. let. S céčkama.

Na zem se nakreslila asi metrová čára s patkami na obou koncích, asi jako římské I, a uprostřed malý čtvereček. To byl „pytlík“. Pak se z určité vzdálenosti házely tři – čtyři mince a podle vzdálenosti (či spíš blízkosti) k čáře se určilo pořadí hráčů. Hráč vzal mince do hrstí, zamíchal je, vyhodil do vzduchu a vykřikl „Panna“ nebo „Vorel“, a mince, které dopadly jak hádal, byly jeho. Pak házel druhý, třetí… a na posledního obvykle nezbylo. V zápalu hry nikdo nevnímal, že Rakousko už pominulo a na mincích je už dávno místo císařského „vorla“ dvojocasý lev, a trapná číslice místo poprsí Marie Terezie, tak stará to byla hra!

Když padla mince do pytlíku, sebral hráč všechno, co zrovna leželo na zemi. Když se mince dotkla čáry, byl to „tink“ – co to znamenalo? Je tu ještě nějaký pamětník této ušlechtilé hry, ve které se daly vyhrát třeba i dvě koruny?

Na obrázku jsou chasníci ve starém Podskalí, u domu U Somrů, nebo také U Kubiců, čp. 393- II. kolem roku 1890, přibližně v dnešní Trojické ulici. Hráči tu měli na své radovánky klid, dům od řeky dělila ohrada, do které se vytahovalo připlavené dřevo z vorů.


Zdroj: @Tomáš Daněk

reklama bottom