Kdysi dávno v ulici Na žertvách stával dům č.p. 283. Dnes je v jeho místě travnatá plocha mezi ulicí a autobusovým nádražím. Tomuto domu se říkalo Perutzák, protože sloužil k ubytování dělníků z nedaleké továrny, která bývala na jižním okraji židovského libeňského ghetta mezi Voctářovou a Vojenovou ulicí. Byla to strojní přádelna, tkalcovna a barvírna bratrů Perutzových a od svého založení v roce 1875 to byl jeden z největších zdejších podniků. Na památku nám tu po ní zůstal cihlový komín, který se v roce 2020 kulturní památkou.
Ale zpět k domu. V tomto domě našlo své útočiště 75 rodin a dnes si asi neumíme představit v jakých podmínkách tu žily. Dům byl dostavěn v roce 1890. Obytné místnosti, které sloužily jako kuchyň, obývací pokoj i ložnice, měly 24 m2 a žily zde rodiny i s mnoha dětmi. V dvorní části domu měly tyto místnosti pouhých 18 m2. V bytech, které měly dvě místnosti, tj. kuchyni a světnici, žili pak tovární mistři se svými rodinami. V zadní části každé chodby bylo pro celý dům pět dřevěných záchodů. Tak snad jen, že měli všichni blízko do práce.
Perutzovy domy byly v době svého vzniku pro dělníky docela luxus. Tomáš Baťa totiž nebyl první, kdo postavil obytné domy pro své dělníky. Nakonec soukromé koupelny ani sociální zařízení nebyly ani v mnohem luxusnějších domech z té doby – například v Karlíně.
Ačkoli továrna už zmizela, přece jen tu její pozůstatek je – komín
U libeňského mostu dodnes stojí komín, který je pozůstatkem bývalé továrny Bratří Perutzů. V roce 1927 zachvátil fabriku požár a ta už nebyla nikdy plnohodnotně obnovena. Zůstala zachovaná jen tkalcovna a technologie na barvení vzorků. A právě komín je posledním pozůstatkem kotelny, která byla zbořena v letech 2010–2012 a sloužila později mimo jiné také k vytápění libeňských doků. Pozemky někdejší přádelny byly rozprodány a v části textilního areálu postavila na konci 20. let minulého století akciová společnost Horák & Hlava servisní dílnu pro automobily s charakteristickou konstrukcí střechy tvořenou dřevěnými obloukovými sbíjenými vazníky a sedlovými světlíky s šachtami. Památkově chráněná hala je spolu s komínem v současnosti zakomponovaná do veřejně přístupného obchodně administrativního areálu Palmovka Park Libeň.
Je dokladem bouřlivého industriálního rozvoje Libně
V České republice se v současnosti nachází asi 8 000 továrních komínů, z nichž je přibližně polovina cihelných a asi 600 z nich je starších 100 let. Je tradiční cihelné konstrukce na půdorysu osmiúhelníku s vysokým soklem. Byl dodatečně navýšen, přibližně o 1/4, s použitím kruhové cihelné konstrukce. Komín dosahuje výšky 57 metrů.
Libeňský komín je dokladem technologie stavby komínových těles druhé poloviny 19. století, kdy i takovéto užitkové stavby nepostrádaly výtvarné prvky, neboť jako výšková dominanta továrny reprezentovaly zdatnost a kulturu firmy, v tomto případě tkalcovny a přádelny Bratří Perutzů. Libeň v této době prošla bouřlivým průmyslovým rozvojem, který v podstatě trval až do konce 20. století a Libni vtiskl charakteristický ráz průmyslové čtvrti, rozvíjející se podél vltavských břehů. Přelom 20. a 21. století přinesl radikální změny, průmyslové závody v této oblasti postupně zanikly a jejich místo zaujala bytová výstavba a kancelářské budovy. Spolu s nedalekou kulturní památkou – halou zaniklého průmyslového závodu Horák-Hlava je tento komín jediným, a tedy zvláště významným dokladem důležité etapy bouřlivého průmyslového rozvoje Libně 2. poloviny 19. století. Jako urbanistická dominanta, která se díky své výšce výrazně pohledově uplatňuje, udává v sousedství novostaveb charakter a atmosféru svému místu a upomíná na jeho industriální historii.
Zdroj: Propamátky.cz, Pamatkovýkatalog.cz, Petra Sluková
