Na skále v Braníku se děly věci. Paní Zdeňka Landová v branické kronice píše, že v branické skále se hodovalo a také tady mizely děti.

“Pastor evangelický nerad viděl, když při pálení Husa všichni přítomní už při jeho ohnivém projevu vytáhli buřty, napíchli na pruty a pekli si je. (…) Jedlo se na skále. (…).

Na skále se to pak zvrhlo: místo, aby lidé zpívali “Na břehu Rejna”, zpívali: “Hoříš, hoříš, Jene Huse, ať nehoří naše duše!” To nelíbilo se československému pastorovi, který tu slavnost sám vyhlásil. Pastor běžel na skálu za davem, když slyšel, co lidé zpívají a sprostě křičel, aby kušeli. On nemohl tak rychle na skálu, jako lidé s pochodněmi, protože byl tlustý.”

-jah-