Lennonova zeď. Každá doba pro tohle místo měla svou. Jeho role se v průběhu času měnila. Jak moc? Komunisté tohle místo nedaleko Kampy nenáviděli, příchod kapitalismu zase z něj udělal atrakci a tak se stalo, že pro Čechy přestalo mít význam. Podobně jako spoustu míst v Praze, kam se turismus, navíc ten, který nechápe historii těch míst, dostal.
Zeď Maltézské zahrady se začala v šedesátých letech měnit na nepopsanou stránku, kde si lidé mohli nechávat vzkazy, psát poezii, anonymně předat antikomunistická hesla a v jednu chvíli vše zaštítit osobností Johna Lennona. Vše začalo psaníčky pro Jana Wericha, který bydlel jen nedaleko od Velkopřevorského náměstí na Malé Straně. Postupně však přibývalo protestních nápisů a zeď tak získala svůj vyšší princip. Stala se nositelem zakázaného názoru, stala se příležitostí pro projev svobody. Zdi nářků Protestní hesla v pražských ulicích se začala ve velkém objevovat v reakci na okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy.
Signatář Charty 77 Jiří Bareš se tomuto fenoménu věnuje ve svém fejetonu z roku 1977. Tehdy vzpomínal na fakt, že na konci srpna 1968 bylo hesel na zdech tolik, že natěračům trvalo několik let, než se jim povedlo vrstvy vzkazů přetřít. Už tehdy se začala zeď nedaleko Čertovky stávat populárním cílem podobné aktivity. Nutno dodat, že i v minulosti však nešlo pouze o nebojácná slova, ale často o banální projevy lásky milenců či naivní veršíky populární poezie. Kouzlo místa bylo obsažené v proměnlivosti.
Verše, vzkazy či malůvky srdíček někdo přetřel bílou barvou a tím vlastně vytvořil další vrstvu pro další vzkazy. Od sedmdesátých let bylo toto místo na Malé Straně mezi lidmi pojmenováno jako Zeď nářků, což je velmi volný odkaz na nejposvátnější místo židů v Jeruzalému. Jak se tedy Zeď nářků proměnila na Lennonovu zeď?
V Československu kapela The Beatles nikdy nevystupovala a ani sám John Lennon se nikdy neobjevil v žádném z pražských koncertních sálů. V prosinci roku 1980 se však někdo chopil iniciativy a zareagoval na tragickou smrt kulturní ikony tím, že využil prázdné kamenné desky, která byla údajně součástí veřejného vodovodu, k vytvoření symbolického náhrobku. Improvizovaný náhrobek se vzkazem: Za Johna Lennona se stal pietní místem, kam lidé chodili uctít památku této hudební, ale také politické osobnosti. Postupně se odkaz na Lennona a The Beatles stále rozšiřoval, až zde bylo hned několik útržků textu z jejich písní.
Zeď tak dostala nové jméno a Lennon se stal jejím patronem až dodnes. V roce 1981 byla poprvé přetřena zelenou barvou. To však nikoho neodradilo a naopak se objevovala politická hesla, což vedlo k několika dalším pokusům o přetření zelenou či šedou barvou. Když se několik mladých fanoušků Johna Lennona na místě sešla k prvnímu výročí jeho smrti, bylo rozhodnuto na celou zeď umístit plakátovací plochy.
Někdo má Lenina a někdo zase Lennona. Když se setkání u Čertovky v rámci výročí smrti Johna Lennona nadále opakovalo, režim musel začít reagovat. Nejdříve dehonestoval mladé skrze propagandu slovy o fanatismu, alkoholismu, sociopatii a dokonce byl vymyšlen termín lennonismus. Od poloviny 80. let se Kampa stala ostrovem zdánlivé svobody, a tak se zde konaly petiční akce proti jaderným zbraním a za propuštění politických vězňů. Policejní zásah na sebe nenechal dlouho čekat, což iniciátory mírového protestu donutilo každým rokem rozšiřovat svoje kruhy o další členy. Postupně se z těchto protestních setkání stala největší shromáždění podobného typu od roku 1970. StB tak přišla s alternativním řešením, jak utlumit protestní choutky socialistické mládeže. V prosinci 1988 na výročí smrti Johna Lennona Socialistický svaz mládeže zorganizoval u Čertovky folkový koncert.
Po revoluci se samozřejmě poměry zcela změnily a s ním i přístup k Lennonově zdi. Proběhla oprava a následně vznikl na zakázku obrovský portrét Johna Lennona. Majitelé zdi jsou maltézští rytíři, kteří veškeré umělecké záměry schvalují. Několik kontroverzí však přece jenom na zdi vzniklo. V roce 2000 ji celou na zeleno přetřela umělecká skupina Rafani a stejně tak v roce 2014 skupina studentů nazývající se Pražská služba natřela zeď na bílo a zanechala parafrázy na Lennonovu píseň War is over na „Wall is over”. Hlavním motivem je zde poslední léta hlavně turismus. Vzkazy tak většinou nesou povrchní charakter, ale také se psaní na zeď stává doslova atrakcí. O to důležitější je připomínat si její pravý význam a zkusit se tak na Lennonovu zeď podívat z pohledu, který má svoje kořeny už v šedesátých letech.
Jakub Kučera, FB Praha
