Jen málokterý výrobek první republiky přežil nejhrůznější novodobou válku a komunistický režim. Možná proto, že nikomu nikdy nijak nevadil, naopak přinášel dobrou náladu. Přesně dnes slaví legendární Hašlerky 100 let!
Bonbony s tehdy netradiční recepturou se zrodily v roce 1918 v dílně obchodníka s cukrovinkami, lahůdkami a potravinářským zbožím Františka Lhotského na Královských Vinohradech v Praze. Podnikatel Lhotský získal recept na jejich výrobu od vídeňského cukrářského kolegy Ericha Kirsteina. To za pomoc, kterou mu mladý Lhotský nabídl. Tenkrát Lhotský už věděl, že musí nějak zaujmout a tak bonbony, které vracely hlas a zaháněly rýmu pojmenoval po tehdy slavném italském tenoru Enricovi Carusovi. Jenže Ital v Československu nebyl moc známý. Lidi, které Lhotský potřeboval, aby kupovali jeho bonbony znali spíš naše umělce. Na podzim roku 1920 se v Lucerně setkal s populárním písničkářem a vlastencem Karlem Hašlerem, kterého začaly trápit hlasivky. Tenkrát mu Carusky pomohly, byl nadšen! To hrálo do karet Lhotskému, který Hašlera požádal, zdali by mohl svoje bonbony přejmenovat po něm. Hašler krátce váhal, protože nechtěl „aby si ho každý bral do huby“. Nakonec mu to ale v dopise 13. prosince 1920 definitivně potvrdil. „Nenamítám ničeho proti tomu, abyste vyráběli a prodávali cukrovinky pro značkou Hašlerky. S úctou, Karel Hašler.“ To na hlavičkovém papíře Kabaret Lucerna napsal a bylo hotovo.
Z cukrovinkáře skvělý marketingový stratég
Pro Hašlera i pro Lhotského to byla výborná reklama. První kampaň byla se sloganem: „Hašler kašle, nevadí, Hašlerky ho uzdraví.“ Navíc už tehdy celebrita Hašler si tímto udělal ještě větší jméno. Tehdy to ale byla vlastně super virální reklama. Bonbony se vyráběly na Vinohradech (dnešní Belgická ulice 8) jen dva roky. Lhotský potřeboval mnohem více místa pro svou úspěšnou firmu. Proto se přesouvá do Michle. A v té době se z cukrovinkáře stává také výborný marketingový stratég. Vydává velké výdaje do nejrůznější reklamy, se svým týmem z propagačního oddělení si vymýšlí nejrůznější slogany a příběhy. A jde mu to skvěle. Navíc si je svými bonbony právem jistý, že se jedná o velmi dobrý výrobek. A tak vznikají speciální reklamní auta ve tvaru válce, což je balení Hašlerek. Pro děti tu má velké množství omalovánek, maminky milují své ratolesti převlečené do voňavých pyžámek (samozřejmě s logem sladkého pokladu z Prahy).
Poblázněný Lhotský si ale až o několik let později uvědomil, že by vlastně jeho bylinné bonbony měly mít ochranou známku. Tu získal v roce 1927. Jeho originální recepturu nezná dodnes. Podle firmy Nestlé, která v devadesátých letech značku koupila, se složení nezměnilo.
Krasojízda Hašlerek pokračuje. V roce 1929 si firma vymýšlí figurku pana Vozába, který provádí zákazníky reklamou na Hašlerky. V tehdejších telefonních seznamem se jméno Vozáb nevyskytovalo, a právě proto firma jméno zvolila jako vhodné pro reklamu bez autorských práv. Pan Vozáb ale existoval, čehož se chopil chytrý právník a firmu zažaloval za zneužití a zesměšnění jména svého klienta. Nakonec pro něj v rámci smíru získal pět tisíc korun.
Ve 30. letech se firma pod vedením Františkova bratra Oldřicha dále rozvíjí. Závod má více než 100 zaměstnanců, kteří vyrábějí přes 200 výrobků včetně mentolových a ovocných bonbonů, dražé a želé. Vrcholí export cukrovinek, mimo jiné i do Indie a západní a jižní Afriky. A vznikají další značky a pro ty firma staví další fabriku. Od roku 1936 stojí na břehu Botiče v nuselské ulici Magistrů funkcionalistická továrna. Vyráběly se tady ale méně úspěšné značky jako Tenori, Pepinky, Mňam, Chaplinky, Luzínek, Brustin či Cu-krůů…
O další historii firmy po roce 1948 budeme pátrat. Zatím nám musí stačit to, že Hašlerky se přestaly po znárodnění firmy v Michli vyrábět. Nejdřív se jejich výroba přesunula do Modřan. Sedm let na to pak z Prahy zmizely v holešovském podniku Sfinx. A tam se Hašlerky vyrábí dodnes.
Tvrdé tmavé bonbony proti kašli s bylinkami a uhlíkem cucáme těch sto let fakt rádi. Vždyť patří k jedněm z nejprodávanějších bonbonů v zemi. Podle dat agentury Nielsen se v ČR ročně prodá cukrovinek a lízátek za 2,9 miliardy korun. „Neuvěřitelných 100 let si mohou lidé pochutnávat na Hašlerkách, tak jak je známe i dnes. Nezměnily jméno ani chuť. V tom jsou naprosto originální,“ uvedl manažer značky Štěpán Zendulka z firmy Nestlé, která značku od roku 1992 vlastní. Hašlerek se ročně se jich vyrobí přes 1000 tun, za jednu směnu jich vznikne až 1,5 milionu kusů.
Co je vlastně Hašlerka a kdo vlastně objevil bylinnou recepturu? Co říká Wikipedie
Hašlerka je tvrdý bonbon (kandit, drops) pro zmírnění chrapotu a kašle. Cukr a glukózový sirup se zahřívaly na teplotu 142 °C, aby se lékořicový prášek v cukru rozpustil. Do chladnoucí hmoty se zapracovávaly silice (éterické oleje), rostlinné extrakty například léčivek a aktivní uhlí rostlinného původu (pro barvu a snížení lepivosti hmoty). Z hmoty se pak lisovaly bonbony oválného tvaru (balené jednotlivě) nebo kulatého tvaru (balené po více kusech do „roliček“).
Směs údajně vymyslel v roce 1877 jistý hamburský lékárník. Když po letech před jedním vystoupením měl prý Enrico Caruso (1873 – 1921) potíže s hlasivkami, zachránilo ho užití bonbonů z uvedené směsi (zachovalo se údajné Carusovo poděkování. Mohlo jít o vystoupení na soukromé akci německo-amerického průmyslníka Henryho Budge po dokončení přestavby tzv. Budge-Palais v Hamburku v roce 1909). Bonbony pod názvem Caruso-Hustenbonbon ze směsi tohoto nebo obdobného složení pak před I. světovou válkou začala vyrábět vídeňská firma Erich Kirstein (Wien XIX, Heiligenstädterstrasse 50).
