Pražsko – lánská koněspřežní dráha. Unikát, který je dodnes opomíjený. Přitom se jedná o druhou úzkorozchodnou koněspřežní železnici na evropské pevnině. Ta první byla vybudována v roce 1825 na trase České Budějovice-Linec. Zatímco tento druh dopravy na železnicích pokořila pára, v hromadné městské dopravě ji nahradily tramvaje. Pražsko – lánskou koněspřežní dráhu dnes připomíná nenápadný a zarostlý terén.
V letech 1830 – 1873 vedly lánským katastrem koleje Pražsko – lánské koněspřežní dráhy, druhé železnice na evropské pevnině. V roce 1830 činila jejich délka téměř 43 procent evropské a bezmála 28 procent světové železniční sítě. Trať měla vést z Prahy až do Plzně, ale skončila po dvaašedesáti kilometrech v lese u Brejle.
Dráha sloužila původně k transportu dřeva z Křivoklátska, později se stala dopravní tepnou zásobující Prahu kladenským černým uhlím. V letech 1863 – 1869 byl úsek mezi nádražími Praha-Dejvice a Lány (dnes Stochov) rekonstruován na normálně rozchodný parostrojní provoz a stal se základem české severozápadní železniční sítě.
Mezi nádražím Stochov a údolím Klíčavy u Brejle fungoval poslední úsek koněspřežky jako úzkorozchodná železniční vlečka až do roku 1873. V Lánech lze spatřit budovu původního nádraží čp. 10 a na Píních nádražní stavení čp. 94. Technicky nejzajímavější a nejzachovalejší pozůstatky železničního spodku se nacházejí mezi Píněmi a Brejlem.
Výchozí stanice Praha-Bruska (stávající železniční nádraží Praha-Dejvice)
Trasa: Dejvice – Veleslavín – Liboc – Ruzyně – Hostivice – Jeneč – Pavlov (Černý koníček) – Výhybka u Kladna – Kamenné Žehrovice (Mrakov, Mrákavy) – Srby – Kačice – Čelechovice- Stochov – Rynholec – Lány – Píně – Brejl.
V tomto ohledu je zajímavé srovnání s městskou hromadnou dopravou v Praze. Koně tahající na kolejích materiál obyčejní lidé znali, ale sednout si do jeho vozu! To byla věc! Za prvním zavedením hromadné dopravy v Praze stojí belgický průmyslník Édouard Otlet. První koněspřežku do provozu pustil 23. září 1875. Jeho první dráhu, kterou stavěl od začátku května 1875, vedla od řetězového mostu císaře Františka I. (od právě budovaného Národního divadla) do Karlína k Invalidovně, zhruba do míst dnešní zastávky Urxova, tedy zhruba ve směru dnešní linky metra B. O rok později se od mostu jezdilo na Smíchov.
Během dalších pěti let podnikavý Belgičan se svou firmou Akciová společnost Pražské tramwaye propojil Karlín se Starým Městem a Malou Stranou, Újezd a Nové Město se Smíchovským nádražím, Nové Město se Žižkovem, Můstek s Nuslemi a z centra Pražané mohli dojet i do Stromovky.
Jenže koněspřežky byly obyvateli dost kritizovány. Doprava v Praze houstla a koním s vozy v kolejích často překážely povozy a dostavníky. Docházelo i k vykolejení. Město se tak muselo rychle s firmou domluvit. Navíc Otletovi začal šlapat na paty vynálezce František Křižík, který na Letné v roce 1891 postavil první elektrickou dráhu v Praze (jednalo se spíš o promo k Jubilejní výstavě) a o pět let rozjel první komerční tramvajovou dopravu na trati Florenc-Karlín-Libeň-Vysočany, tedy v trase, kde jezdily o Otletovy koně. Město tedy Belgičanovu firmu odkoupilo a 12. května 1905 provoz koněspřežek ukončila. František Křižík měl cestu volnou, nicméně musel si dát pozor – začal mu vyrůstat nebezpečný konkurent – o patnáct let mladší inženýr Emil Kolben.
Jejich soutěžení vygradovalo při vyhlášení tendru na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích. Prestižní a velmi drahou zakázku Kolben vyhrál a slavného vynálezce položil na kolena. Ale to už je jiný příběh.
-mag-
