Praha 1 přichází s projektem, který pomůže seniorům a studentům. Podobný projekt funguje v Praze 3 už čtyři roky. V době, kdy se Česko zmítalo mezi koronavirovými vlnami.

„Dostupnost bydlení je jedním z nejpalčivějších problémů dnešní mladé generace a trápí i studenty. Senioři zase často trpí osamělostí a sociálním vyloučením,“ konstatovala starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská a zdůraznila hlavní přínosy připravovaného projektu mezigeneračního bydlení: Student poskytuje seniorovi společnost, aby se necítil osamělý a získal povědomí, jak žije dnešní mladá generace. Senior zase může studentovi nabídnout své životní zkušenosti a jistý nadhled. Umožní mu pochopit specifické potřeby člověka ve stáří.

Vysoká míra empatie
První městská část prostřednictvím Střediska sociálních služeb disponuje dvěma bytovými jednotkami, které nejsou přímo určeny a vhodné pro bydlení seniorů, ale jsou součástí domů s pečovatelskou službou na území Prahy 1.

„Nabídka uzavření nájemní smlouvy je určena pro studenty prezenční formy vysokoškolského studia nebo prezenční formy vyššího odborného studia v hlavním městě,“ uvedla členka rady první městské části Ivana Antalová, která má v gesci sociální věci, s tím, že podstatným kritériem při výběru studenta je pozitivní vztah k seniorům a vysoká míra empatie. Student zároveň s nájemní smlouvou podepíše smlouvu o dobrovolnictví, v níž se zaváže k určitému objemu pomoci seniorům při zvládání jednoduchých běžných situací a zaměstnancům Střediska sociálních služeb při volnočasových aktivitách.

Je dobré ukázat všem, že je vzájemný zájem
„Myslím, že je dobré dětem i seniorům ukázat, že ostatní o ně mají zájem,“ říká Cuong Manh Vu, který se do podobného projektu zapojil před čtyřmi lety v Praze 3. Tehdy jako 23letý vysokoškolák získal od radnice zvýhodněný nájem v bytě, kde bydlel se seniorem. Byl tamní radnicí vybrán v soutěži pro mladé lidi, kteří potřebují někde bydlet ale zároveň mají dobrý vztah ke starším lidem. Praha 3 se tenkrát inspirovala v Nizozemí nebo Francii, kde podobné programy fungují dlouhodobě.

Pro Radniční noviny Prahy 3 řekl, že každá z babiček a každý z dědečků mají svůj zajímavý životní osud. „Jsou tu i obyvatelé, kterým je téměř sto let a je fascinující naslouchat jejich příběhům. Sám jsem často překvapen z toho, co mi poví – především o tom, jaké to bývalo dřív,“ přiblížil před lety svoje soukromí pro Radniční noviny.

Vzpomněl také na koronavirovou krizi. „Poznal jsem za tu dobu velké množství seniorů. Těší mě, že mi byli za mou ochotu a pomoc velice vděční. Vždy mě těšilo, když se na mě přes roušky usmívali,“ tvrdí sympatický mladík.

Cuong Manh Vu pracuje i jako dobrovolník pro organizaci Hestia, konkrétně pro projekt KOMPAS, který se věnuje dětem od 6 do 15 let, jenž se nacházejí ve složité životní nebo rodinné situaci. „Baví mě pracovat s dětmi, zbožňuji i lidi kolem toho projektu. A co se dětí týče, s těmi je to podobné jako s mými sousedy seniory. Myslím, že je velice důležité jim ukázat, že je tu někdo, kdo v ně věří a kdo jim dokáže darovat pozornost, kterou jim často nikdo nedá. Snažíme se, aby se naše děti dokázaly vzájemně respektovat a naslouchat si. V klasických kolektivech to mají obtížné, proto se jim snažíme vytvořit prostor, kde se mohou beze strachu realizovat,“ doplňuje.

Mladík prozradil, jak se seniory pracuje. Během 30 hodin týdně, které má v rámci zvýhodněného bydlení jako povinnost, si s nimi například povídá. „Často jim vykládám o nových vymoženostech, o tom, co se děje ve světě. Pokud něco nechápou nebo neznají, vysvětlím jim to, ukážu třeba i obrázky a videa. A když nepovídáme, hrajeme stolní hry nebo třeba hraju na kytaru. Nedají dopustit třeba na své oblíbené bingo, to je velice populární,“ směje se.

Sám, než se stal jedním z vybraných studentů, kteří mohou díky péči o seniory bydlet za výhodnějších podmínek, ale o svém životě příliš mluvit nechce. „Je to opravdu na dlouhé povídání. Narodil jsem se v Turnově a vyrůstal u babičky s dědečkem. Chodili jsme na zahrádku, kde jsme pěstovali různé plodiny – zbožňoval jsem dědovy jahody. Ale často trávil dny na sídlišti s kamarády, kde jsme hráli fotbal a samozřejmě i dělali klukoviny,“ potvrzuje to, že se s dospíváním mění jeho hodnoty. Je totiž poměrně cílevědomý, přátelský a aktivní. Neustále se snaží učit něco nového, překonávat sám sebe. „A možná i dost snílek – jednou bych rád nějakým způsobem zlepšil svět,“ uzavírá.

-mag-