Mokřady a malé vodní plochy u nás pomalu mizí. Může za to rostoucí výstavba a rozšiřování města. „Bohužel, prostor je v hlavním městě příliš cenný, jeho hodnota se dá lehce vyčíslit. Hodnotu mokřadů vyčíslit neumíme. Mnohé z nich už zanikly, byly zastavěny, voda byla odvedena trubkami. Takových míst byly v Praze stovky, hodně jich bylo třeba mezi Libuší a Kunraticemi. Poslední z nich, krásný malý mokřad zmizel pod obchodním centrem na křižovatce U třech svatých,“ říká pro web prahazdarma.cz ředitel Českého svazu ochránců přírody Petr Stýblo.
Rok vážek. Tak se jmenuje téma Českého svazu ochránců přírody pro letošní rok. „Chceme tak upozornit na mizející vodu v naší přírodě a hmyz, který ji pro svůj život potřebuje,“ říká k nové kampani šéf českých ochránců přírody Petr Stýblo. Jeho kolegové už chystají různé akce, až to situace kolem šíření koronaviru dovolí.
Zmizí navždy hmyzí Popelky? Zřejmě o tom rozhodnou majitelé pozemků
Vážky jsou symbolem vodních ploch a mokřadů, kterých je stále větší nedostatek. Na rozdíl od motýlů se jedná o skupinu hmyzu, která u nás není dlouhodobě zkoumaná. Ochranáři tak například netuší, kolik je vlastně jejich druhů. Jak rychle mizí vodní prostředí z naší krajiny, mizí i jeho obyvatelé. Podle Stýbla další ránu do ochrany přírody může zasadit novela stavebního zákona. „Bohužel, je to tak, že účast veřejnosti v rozhodování stavebních úřadů byla poslední novelou stavebního zákona zrušena,“ říká pro web prahazdarma.cz Stýblo. Vejde-li tento nový dokument v platnost, nebudou se moci k výstavbě čehokoliv vyjadřovat už ani obce či majitelé přímo sousedících pozemků. „Náš vliv je velmi malý a vše bude v rukách nikoliv na odborníků a úředníků, nýbrž majitelů pozemků,“ zlobí se Stýblo. Druhou možností je, že si ochranářské spolky taková místa prostě koupí. „V Praze může být příkladem mokřad Triangl. Ten jsme si koupili s pomocí veřejné sbírky Místo pro přírodu,“ tvrdí Stýblo. Zajímavostí je, že mokřady a prameniště se v Praze nacházely především v jižních částech města. „Byly také prakticky všude kolem Libuše nebo Kunratic,“ tvrdí šéf českých ochranářů přírody. Dnes z nich mnoho nezbylo – snad jen pod dráty vysokého napětí či v chráněných územích, jako jsou Hrnčířské louky. Dále v Modřanech a Komořanech, v Hostivaři (u Toulcova dvora), Šeberově. Bývaly také u potoků Rokytka a Botič, kde se na několika místech nacházejí zaniklé původní lužní porosty.
Čtyři miliony za mokřady, tůně a jezírka
Český svaz ochránců přírody může bojovat se zachováním pestrosti krajiny ještě jedním způsobem. Finanční pomocí, kterou nabízejí spolkům v Národním programu ČSOP Ochrana biodiverzity. „V něm s pomocí donátorů, kterými jsou MŽP, Lesy ČR, Nadace Ivana Dejmala a Nadační fond Veolia, rozdělí okolo 4 milionů korun na projekty zabývající se biodiverzitou. Musí to být projekty realizované neziskovými organizacemi, tedy spolky. Samozřejmě, že co se týče mokřadů, jejich budování či obnovování, je nezbytnou podmínkou souhlas vlastníků příslušných pozemků,“ říká Stýblo. Podle něj v Praze nelikviduje mokřady a tůně jen nová výstavba, ale na jejím okraji také zemědělci. „Ti hospodaří na polích nikoliv kvůli větší úrodě, nýbrž kvůli větším dotacím,“ tvrdí šéf českých ochránců Petr Stýblo. Přes projekt Rok vážky chce inspirovat i ty, kteří vlastní zahrady, kde stačí vybudovat jezírko naplněné dešťovou vodou.
