Hodně se teď mluví o polarizaci ve společnosti, jak se komplikují naše vztahy (třeba právě i kvůli názorům na politiku). Umíme se na sociálních sítích rozhádat kvůli spoustě věcem. Až nám to připadá, že zapomínáme na lidi kolem sebe v reálným životě. Na sebe samu. Třeba na svoje zdraví. Jenže to nebude až tak úplně zlý! Během jednoho dne se staly dvě (aspoň tak) neuvěřitelné situace.
Jedeme v metru. Vlak se rozjíždí a starší paní míří na sedadlo, hned za ní mladej muž. Ten jí v ten moment přišlápne botu. Oba ztěžka usedají. Chlapík se omlouvá. Paní povídá: „Možná jsem byla jen pomalá. Tak se nezlobte.“ Muž na to: „No, a třeba jsem já byl moc rychlej. Omlouvám se.“ Oba úsměv na tváři.
Další situace na parkovišti u jednoho nejmenovaného obchoďáku. Pán couvá z místa a trochu neobratně manévruje, má dlouhý auto, možná na něj není zvyklej. Najíždí do uličky, kde v tu chvíli s nákupním vozíkem přichází další muž. Couvne před autem a rukou ukazuje, že auto se už vytočí. Řidič vyjede a s úsměvem povídá: „Díky, pardon, možná jste měl dneska trochu smůlu“. Muž s vozíkem odpovídá: „Vůbec ne, nejspíš jsem měl štěstí, že jsem potkal zrovna Vás, neodřel jste mi auto, zvládl jste to.“ S úsměvem na sebe mávnou a rozloučí se.
Hele, dobrý. Tyhle „small talks“ máme prostě rádi. A jsme moc rádi, že taky na sebe umíme bejt hodný. Dyk to tu píšeme čas od času. Stačí pousmání a uvidíte ty reakce.
