V Česku i ve světě zažívá dovolená v karavanu doslova zlaté časy. Podle dostupných statistik se počet lidí, kterým učarovalo cestování na čtyřech kolech, každým rokem masivně rozrůstá. Pokud se letos chystáte za dobrodružstvím s obytňákem, máme pro vás pár tipů, na co se na cestě připravit.
Proč karavaning?
Karavaning se těší čím dál větší popularitě všude ve světě. „Karavaning začíná být čím dál populárnější napříč všemi generacemi po celém světě i v Česku – potvrzují to různé zdroje, mezi nimi i poslední data Asociace kempování a karavaningu. Důvodem jsou mimo jiné i omezené možnosti jiného cestování kvůli pandemii covidu-19, ale já bych viděl vzrůstající popularitu obytných vozů především ve větší svobodě a udržitelnosti, která je s dovolenou na kolech spjatá,“ komentuje narůstající poptávku po dobrodružném cestování Lukáš Janoušek, CEO webové platformy Campiri, která v Česku odstartovala revoluci v pronájmu obytných vozů. Jejím cílem je kompletně zdigitalizovat celý proces půjčování karavanů tak, aby se daly snadno rezervovat na pár kliknutí a dostaly se ke svým dočasným uživatelům rychle, hladce a bez potíží.
Že je o takovou dovolenou zvýšený zájem, dokazují i čerstvá data tohoto portálu. Až 70 % našich zákazníků si půjčuje karavan poprvé a půjčovny, se kterými spolupracujeme, byly už loni v létě zcela vytížené. „Proto chystáme i možnost půjčit si obytňák od soukromých majitelů. A pokud sami takový vůz vlastníte, můžete jej přes nás bezpečně pronajmout,“ upozorňuje
Lukáš.
Nejdráž se vyspíte na jihu Evropy
Většina Evropanů se míří v létě ohřát ke Středozemnímu moři, kde jsou ceny přímo úměrné poptávce. V oblíbenosti mezi českými kempaři pak vede jednoznačně Chorvatsko, kde jenom v sezóně 2018 čeští návštěvníci strávili zhruba 846 tisíc nocí –
přičemž jedno takové přespání vyjde v průměru na 30–35 eur (za dva návštěvníky v jednom karavanu). O něco levnější je sousední Slovinsko, kde se průměrná cena pohybuje o pět euro za noc méně. Zato o další hranici dál, ve slunné Itálii, zaplatíte za noc v kempu mezi 35–40 eury, a podobně vysoké poplatky si účtují i ve Švýcarsku nebo Španělsku. Nejlevněji je naopak v Rumunsku, Albánii nebo Turecku, kde jedna noc stojí mezi deseti a patnácti eury.
Kempování na divoko?
Kdo nevyžaduje komfort kempů, ten může (třeba alespoň částečně) ušetřit peníze spaním takzvaně na divoko. Ne ve všech zemích je však takový způsob kempování přípustný a může vám vysloužit tučnou pokutu. Spaní mimo vyhrazená místa je například zapovězené v Česku, pokuty za bivakování mimo turisticky vyznačená místa dávají často také orgány v Chorvatsku, Německu nebo Rakousku. Cestující to zpravidla řeší tak, že v nouzi legálně přespávají na parkovištích u benzinových pump nebo odpočívadlech. Ty jsou ale nebezpečné třeba ve Francii. Varují před nimi sami cestovatelé v různých diskuzích na sociálních sítích. Je tam velké riziko okradení. Například v Portugalsku kvůli návalu obytných aut na plážích zakázalo karavany úplně. Pokuta? Jestli vás tam policie nachytá, počítejte s tím, že diskuze začíná na 60 eurech, skončit může na 300 eurech a v chráněných oblastech se taxy zdvojnásobí.
Existují ale i země, které jsou v tomto směru liberálnější – například v takovém Norsku nebo Rumunsku může spaní v přírodě představovat obrovskou úsporu na celé dovolené, protože je legální. Oko většinou přimhouří také ve Finsku nebo Portugalsku, kde je sice parkování mimo kempy zakázáno, ale zpravidla je nikdo neřeší (pozor ale na portugalské Algarve, kde je to naopak přísně zapovězeno).
Ve Švédsku a Španělsku se to pak hemží různými tábořišti, tzv. stellplatzy a RV parky, kde lze také pohodlně zaparkovat bez placení nebo za zlomek kempingové ceny – Španělsko navíc ve vybraných regionech kempování na divoko připouští (konkrétně v oblastech Catalunya, Madrid, Castilla y León a Castilla la Manca mají vyhrazené a značené zóny, kde je kempování možné). Obecně se před dovolenou vyplatí prozkoumat si vytyčenou trasu podrobněji, abyste pak na místě nebyli nepříjemně překvapeni.
Některé evropské kempy také nabízejí tzv. stopover, což je oddělené místo vyhrazené pro krátkodobé stání karavanů, kde si můžete dobít baterky, využít sprchu a zase vyrazit dál. Je to levnější než klasické ubytování. Na podobném principu fungují již zmiňované stellplatzy – ty bývají někdy zadarmo, jindy jsou zpoplatněné. Pokud tedy chcete na parkování něco ušetřit, zkuste po cestě naplánovat zastávky s tímto označením.
Nejkratší cesta není zadarmo
Poplatkům se často nevyhnete ani na silnicích, respektive dálnicích. Existují sice země, které dálnice zpoplatněné nemají, v převážné většině však za průjezd zaplatíte. Ceny ovšem nejsou pevně dané, a proto je důležité si důkladně nastudovat podmínky v jednotlivých státech. Ty se liší nejen dle velikosti vozu, ale i s ohledem na jeho váhu a emisní třídu. V důsledku se tak může stát, že nejkratší cesta bude tou nejdražší. Ovšem rozdíly lze nalézt i ve způsobu placení a kontrole. V některých státech stále ještě existují papírové dálniční známky, které se lepí na čelní sklo. Častější formou jsou však již dnes elektronické známky nebo mýtné brány, kde je na základě registrační značky stržen poplatek z kreditní karty. Každá země má jednoduše svá specifika, ať už v ceně nebo provedení. Například čeští karavanisté mohou v letošním roce slavit. Poplatek v ČR se totiž oproti loňskému roku výrazně snížil.
-an-
