„Tohle místo má své kouzlo. Nikde jinde takové nenajdete. Na Praze 2 určitě ne,“ říká správce a kdysi i majitel Tomáš Smékal. Je s budovou kuželny na Karlově spjat po celý život stejně jako jeho rodina. Dědeček zde ve 30. letech 20. století z pozice předsedy kuželkářského svazu tradici kuželek na Praze 2 otevíral, otec dělal správce dlouhých 20 let. Pan Smékal pokračuje v jeho šlépějích. „Já už dělám správce 25 let,“ uvádí úctyhodnou délku svého působení. Místu, které většina Pražanů nezná, hrozí zánik.

„Když jsem sem v šesti letech začal chodit, tak dole byla dvě nohejbalová hřiště. Hrála se tam nohejbalová liga, byla tam lukostřelnice a tady na té kuželně hrálo deset mančaftů. To je přes sto lidí určitě,“ vzpomíná na zašlou slávu. „Samozřejmě kuželkáři ubejvaj. Starý odcházej a mladý kuželky nehrajou.“ Slova pana Smékala neukazují současný stav v dobrém světle, ale zároveň z nich jasně plyne, že v době, kdy mělo místo svou úlohu, bylo navštěvováno.

V současné době hrají v kuželně tři týmy. Je to dáno i tím, že stávající dvoudráhová kuželna již neodpovídá standardům nejvyšší soutěže, jak pan Smékal vysvětluje: „TJ Praga byla několikanásobným mistrem republiky. Pak změnili pravidla a v současný době se 1. a 2. liga hraje na čtyřech drahách na 120 hodů sdružených, takže jako nejvyšší soutěž se tady může hrát divize.“ Historie místních kuželek sahá do třicátých let, kdy kuželkářský klub s příhodným jménem Kamarádi svépomocí vybudoval na místě současné kuželny nekrytou jednodráhu.

V roce 1956 u příležitosti 20. výročí založení klubu pak vznikla stávající budova s dvoudráhou. Po revoluci začalo místo uvadat: „Nejdřív zaniklo zadní hřiště. Pak jsme udržovali jedno. Lidi sem chodili na volejbal, nohejbal, línej tenis. Pak městská část probourala (hradební – pozn. autora) zeď.“ Vybudovala se nová cesta. „Ono by stačilo, kdyby tu cestu posunuli o metr, a to hřiště tam mohlo zůstat,“ říká s určitou hořkostí pan Smékal.

Kudy do kuželny?
Kuželna se nachází nedaleko Horské ulice. Rozhodně nepatří k těm nejfrekventovanějším v Praze 2. Vine se podél Novoměstských hradeb a je jednou z nejmalebnějších a zároveň nejzastrčenějších ulic této pražské čtvrti. Její název není neodůvodněný. Strmě stoupá z ulice Na Slupi ke kostelu Panny Marie a sv. Karla Velikého a vydáte-li se jí, vydechnete až v parku Na Karlově. Takovou cestu si každý dvakrát rozmyslí i proto, že aktuální stav více než dvě stě metrů dlouhého schodiště vyžaduje opatrnost a zpevněnou obuv. Přesto existuje dobrý důvod sem zavítat. Přibližně v polovině stoupání naleznete jedinou kuželnu v Praze 2. A je o co stát.

Bohužel možná dlouho nebude
Unikátnímu místu hrozí zánik. Městská část má v plánu revitalizaci celého přilehlého prostoru a zbourání kuželny. Na konci roku 2020 vypsala na dané místo architektonickou soutěž, v rámci níž byla vybrána realizace firmy MCA atelier s. r. o. nazvaná Revitalizace parku u hradeb podél ulice Horská. Firma je spojená také se současnou podobou Bastionu nacházejícího se v téže ulici o něco výše. Jeho rekonstrukce dala místu novou tvář, zapomněla mu však přidělit i funkci. A to samé hrozí prostoru v okolí kuželny. Citlivou rekonstrukci si místo dozajista zaslouží, ovšem s vybranou realizací je spojena i likvidace stávající kuželny, a to je rozhodně škoda.

„Kuželna patřila TJ Praga. Pragovka v té době dělala rekonstrukci fotbalového hřiště, protože samozřejmě Praga je ragby a fotbal a kuželkáři pro ně byli okrajovou záležitostí. Takže to prodali obálkovou metodou přímo mně.“ Jenže součástí koupě byla pouze budova, a tak nebyl majitelem dlouho. „Pozemek byl magistrátní. Já jsem si zažádal magistrát buď o pronájem nebo odkoupení pozemku a z magistrátu mi přišel po půl roce dopis, že si městská část zažádala o svěření, a že se mám domluvit s nimi.“

„Pan inženýr Jiří Paluska (tehdejší místostarosta a poté starosta – pozn. autora) mi v podstatě slíbil, že ho pozemek pod budovou nezajímá, že mu jde o okolí, což jsem kvitoval, protože pozemek má přes 6000 m2 a koupit to v tomto prostoru je nesmyslná částka. To by tady nesměly být kuželky, ale něco, co by vydělalo peníze,“ vysvětluje pan Smékal. „Jenže pan Paluska po čase úplně obrátil a řekl, že když mu to neprodám, tak mi dá takovej nájem, že se z toho po**ru.“ A tak pan Smékal budovu kuželny prodal. „Teď mám smlouvu na dobu neurčitou, ale měsíční výpovědní lhůtu,“ přibližuje stávající situaci.

Plánované bourání pana Smékala samozřejmě trápí
„Byla tady bývalá paní starostka Černochová. Já jsem jí říkal, že aby sem natáhli lidi, tak tady musí něco bejt. Ohniště, hřiště, kuželky, cokoli.“ A nepřímo tím pojmenovává i situaci kolem Bastionu o něco výše. „Víte, mně je úplně jedno, jestli tady budu, nebo tady bude někdo úplně jinej. Ale ty kuželky se tady hrajou skoro sto let. Praha 2 má jedinou kuželnu, žádná jiná na Praze 2 není,“ říká pan Smékal a na rozloučenou dodává: „Tohle je tradice, úžasný místo. Lidi, kteří sem chodí, znám od mala.“ Je třeba dodat, že v rámci budovy kuželny je provozována i zahradní restaurace a pokud ji navštívíte, dýchne na vás atmosféra, jakou v Praze najdete jen málo kde. Kuželna pronajímá dráhy i pro veřejnost, ceny jsou lidové. Jedna dráha vyjde na 250 Kč na hodinu. A na terase před kuželnou se občas konají kulturní akce. Místo je ideální, široko daleko nikdo nebydlí.

Místní vyvolali petici za záchranu tohoto místa. Více najdete na webu Zakuzelnu.cz.

Tomáš Čada, člen Kulturní komise RMČ Prahy 2, Pirátské listy Prahy 2