Skvělý projekt Marka Mičkeho @Filmové políčko pokračuje. Marek dělá díky fotkám srovnávačky míst, kde vznikaly české filmy. Teď se jeho foťák zaměřil na utajenou usedlost Bulovka, kterou nenajdete v Praze 8, jak by se zdálo, ale v Košířích (více dole). Tam se natáčely známé scény.
„Jedná se o krásnej statek v Jinonicích a já moc děkuju @ponyklubpraha za jejich ochotu při focení,“ napsal Marek na svůj facebook @Filmové políčko.
Jako u všech skvělých filmů se muselo sejít víc součástí, který do sebe nakrásně zapadly – skvělí herci, chytrý neokoukaný scénář, krásná hudba (Uhlíř a Svěrák), dodnes nepřekonaný humor, chytré hlášky, výtečné lokace.
Těšte se na další srovnávačky! Třeba zjistíte, jak to teď vypadá na místech, kde se natáčela komedie Vesničko má středisková.
Tady se můžete podívat na originál. 🙂
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Pelíšky, Samotáři a další. S foťákem se vrací na místa, kde se kdysi natáčeli
VÍCE O USEDLOSTI BULOVKA
Usedlost Bulovka je starý hospodářský dvůr ležící v pražských Košířích nad areálem Waltrovky. Svou současnou pozdně barokní podobu získala přestavbou na konci 18. století.
Obdobně jako stejnojmenná libeňská usedlost, po níž nese jméno nemocnice Na Bulovce, má i tato usedlost jméno odvozeno od rodiny Bullů z Bullenau, kteří ji od 18. století vlastnili a zásadně přestavěli.
Již ve 14. století se na místě usedlosti rozkládala vinice známá pod jménem Pavlačka či Pavláčka. K vinnému lisu byly postupně přistavovány další hospodářské objekty a určovaly stavební dispozici usedlosti zachovanou dodnes. Vinice zanikly v průběhu 19. století.
Na konci 18. století usedlost zakoupil Ferdinand Bulla, člen bohaté úřednické rodiny[2]. V průběhu 19. století se usedlost začala nazývat Bulová, později Bulovka. V letech 1874-1904 ji vlastnil Josef Barth. Ještě za jeho vlastnictví stál západně od usedlosti mezi Jinonickou ulicí a Vidoulí areál malé cihelny s kruhovou pecí a komínem. Barth roku 1898 žádal o svolení suchého lisu na cihly a zprovoznění strojovny s kotelnou. Od roku 1902 ji měl pronajatu Josef Schmidt. K roku 1913 vlastnil dvůr s kruhovou cihelnou Václav Procházka, který přistoupil do Jednoty pro zvelebení průmyslu cihlářského. Leopold a Václav Procházkovi přestavěli roku 1923 cihelnu na strojovou výrobu, dali postavit komín vysoký 25 metrů a kruhovou pec rozšířili na 20 komor (pro 8 tisíc kusů cihel na jednu komoru). Své výrobky dodávali do společné Prodejní kanceláře cihel ve Spálené čp. 2. Cihelna měla jeden šnekový lis Raupach, dva kolové mlýny a odřezávač a s hliništěm ji spojovala polní dráha. Ročně vyráběla 3-4 miliony cihel. V roce 1942 ukončila provoz a po znárodnění po roce 1948 byla zařazena mezi cihelny k likvidaci. Bývalé hliniště je zarostlé a sousedí s přírodní památkou Vidoule. V odkrývkách cihlářské hlíny byly nalezeny vzácné fosilie savců, včetně mamuta, nosorožce, pravěkého obrovského jelena, tura a drobnějších druhů koní.
Kromě cihelny zde bývala i provaznická a soustružnická dílna. Usedlost ale sloužila hlavně zemědělské činnosti, je typickým příkladem starého hospodářského dvora, který svému účelu slouží již od středověku do současnosti. Tuto funkci dokonce plnila i v období po kolektivizaci zemědělství, kdy tu hospodařil Státní statek Praha a od roku 1977 jezdecký klub. Současným majitelem usedlosti je rodina Procházkova.
Chcete se tam někdy podívat? Sledujte FB stránku Špacír po Praze.
