Obdobně jako nejoblíbenější cíle výletníků v Česku budou mít pražské náplavky u Rašínova a Hořejšího nábřeží svoji vlastní turistickou známku. Od Nového roku ji budou prodávat převozníci mezi Smíchovem a Vyšehradem.
Kulaté dřevěné plakety jsou už více než dvě desítky let oblíbeným suvenýrem českých turistů a výletníků z návštěv historických a přírodních památek nebo jiných atraktivních míst po celé zemi. Na seznam takto oceněných zajímavých lokalit se nově zařadí také náplavky v centru města u Rašínova a Hořejšího nábřeží. Originální turistické známky zobrazující náplavky si budou moci návštěvníci už brzy koupit na památku. K dostání by měly být od začátku příštího roku u převozníků přímo na loďkách v trase Smíchov – Vyšehrad.
Pražské náplavky jsou svojí podobou i rozsahem ojedinělou památkou v České republice. V nich nyní fungují galerie, kavárny nebo pobočka Městské knihovny. Náplavky se tak staly místem pro kulturní a společenské vyžití Pražanů i návštěvníků města.
Náplavky vybrali sami sběratelé, turistickou známku budou mít i zahrady Malé Strany
Proces získání známky úspěšně absolvovaly náplavky letos v létě, kdy o nich hlasovali sami sběratelé a jejich nominaci schválili. Z dalších pražských zajímavostí letos uspěl také Valdštejnský palác a jeho přilehlé zahrady na Malé Straně, Starý židovský hřbitov v Josefově nebo Státní opera. „Náplavky na Rašínově a Hořejším nábřeží se tak zařadily mezi oficiální výběr těch nejzajímavějších míst v Česku, která stojí za to navštívit. Pevně doufám, že všechny uvítáme v nadcházející sezoně už v plné síle,“ doplňuje kurátor pražských náplavek Petr Hozman.
Z překladiště materiálu místo pro zábavu
Pražské náplavky původně sloužily jako překladiště kmenů stromů, písku, ledu i dalšího materiálu. Současnou podobu dostaly ve druhé polovině 19. století v rámci nové výstavby na nábřežích. Tehdy vznikly společně s kamennými nábřežními zdmi a mosty přes Vltavu.
Fenomén náplavek vznikl na té pod Rašínovým nábřežím. V roce 2007 tam v jedné kobce začala fungovat galegie (A)VOID, která tady v poklidu, tak trochu ve stínu a chladu začalo s pořádáním série koncertů, výstav, divadelních představení. Po třech letech ještě více lidí přitáhl Bajkazyl, který byl v kobce pod Palackého mostem. Tam se pořádaly vyhlášené party, koncerty, u barelů s ohněm se i promítaly filmy. Byl centrum fanoušků cyklistiky. Jako by se underground z devadesátek zčista jasna znovu objevil. A to dokonce v centru města. Pravidelně na náplavku také začala připlouvat Divadelní loď Tajemství bratří Formanů a (A)VOID se přestěhoval na krásnou loď s rezavou tváří.
Jenže koncentrace lidí začala přitahovat byznys. Náplavku tak od roku 2015 začaly plnit lodní parties bary, sem začaly v noci chodit davy. Pro alternativně laděný Bajkazyl byl první ránou předělaný parník, z něhož se stala letní scéna značky známého bylinného likéru z Německa. Úplný konec pro Bajkazyl znamenala rekonstrukce celé náplavky. Kobky dostaly obří skleněné čočky – největší na světě a Praha vyhlásila novou soutěž pro zájemce o pronájmy. Bajkazyl sice dostal šanci, nicméně provozovatelé nemohli komercionalizaci náplavky překousnout. „V případě Bajkazylu byla výsledkem likvidace venkovní kulturní stage. Regulaci našich aktivit dokončila unifikační rekonstrukce, která ignoruje prostor pro komunitní cyklistickou dílnu a vychází vstříc – diskutabilním – estetickým nárokům na úkor funkčnosti a ekologické udržitelnosti. Cena proměny je impozantní. O to víc nás vždy iritovalo, že v této vizi není prostor pro podstatné prvky současné architektury: smysl pro každodennost, variabilitu, recyklaci, provozní jednoduchost a především citlivost k planetě,“ napsal Martin Kontra, provozovatel Bajkazylu. Konec se blíží i pro (A)void, která podle politiků a některých místních neustále porušuje noční klid. Tomu se ale provozovatel lodi brání a ukazuje na mnohem větší problémy sousedních plavidel, kde se konají mnohem hlučnější party.
