Tajemný domeček. Stojí ve Veleslavíně v parčíku u ulice U sadu. Byl důležitý! Přiváděl vodu ke králům!
Kamenný vodovodní domek pochází z roku 1555. Byl součástí starší stavby Královského hradního vodovodu z let 1550–1573, který přiváděl jedlovými trubkami (vnitřní průměr 85 mm) vodu z jímacích štol ve Střešovicích, Veleslavíně a Liboci do císařské kuchyně, kašny na Svatojiřském náměstí a dalších hradních objektů. Tyto trubky byly uloženy do jílového lože 150–180 cm pod zemí. Později byly nahrazeny keramickými trubkami (vnitřní průměr 65 mm). Domek postavil zedník Jásek k čištění rour a vody a sloužil pro potřeby nejdelší větve vodovodu z libocké štoly č. I. zvané Královská studánka – Královka. V roce 2001 byl tato úžasná a málo známá stavbička zrekonstruována. Podle památkářů se jedná o jedinečnou renesanční technickou stavbu!
Kamenný vodovodní domek na Veleslavíně. FOTO: prahazdarma.cz
Královské štoly v Praze
V rudolfínské době bylo v provozu sedm jímacích královských štol označených jako I. – VII. nebo místními názvy. Štola č. I. (Královka) je nejdál – až u Libockého kostelíku asi 6 kilometru od hradního areálu, série štol č. II. (U Klapků), č. III. (U Bahenského), č. IV. (Pod Strnadem), č. V. (Proti Strnadovi), a č. VI. (Pod Buzkem, ta napájí i poměrně velký rybníček s ostrůvkem) je podstatně blíž, cca v 250 metrových intervalech pod pískovcovými skalami podél ulice Pod lesem ve Veleslavíně. Štola č. VII. asi sto metrů jižně od zvoničky ve starých Střešovicích je zvána Zasypaná, jako jediná je dnes nefunkční. Délka jednotlivých štol kolísá od 21 do 132 metrů.
Délka celého Královského vodovodu od Královky až ke starému paláci byla 6 kilometrů.
Prvním byl již za Karla IV. vystavěný Břevnovský vodovod, napájený prameny Tejnka, Kajetánka, Malovanka, v nádrži mezi Šleiferkou a Malovankou byla v případě potřeby přidávána i voda z Brusnice a dřevěné potrubí pospojované kovovými prvky vedlo až do kašny před Starým královským palácem; vodovod nevedl do obytných budov – ani do Královského paláce. Vydatnost byla oproti studni asi šestinásobná. Již před touto stavbou byl vybudován vodovod pro Strahovský klášter a ještě dříve vodovod na Vyšehradě vedoucí z Jezerky.
Vodovodní roury a dřevěné potrubí
Po nástupu Habsburků na český trůn se přeměnil středověký hrad na renesanční zámek a nastala zvýšená potřeba vody. Ferdinand I. nechal postavit Zámecký vodovod ze štoly v oblasti vinice Andělka, kterou vyhloubil studnař Winkler v r. 1540. Usedlost Andělka stála na kopci v místě dnešní sokolovny u kostela sv. Norberta; protože vodovod vedl po vrstevnici, mohlo jít o štolu v oblasti pod dnešním bazénem, který je z místního pramene zásobován. Bazén je v lomu, pod ním bývala lokalita zvaná Kašnička, v oblastmi vyústění dnešní ulice Nad octárnou do Patočkovy. Potrubí vedlo přes Černínské pole do Královské zahrady.
Asi v letech 1550 – 1573 proběhla stavba Královského hradního vodovodu, který přiváděl jedlovými trubkami o vnitřním průměru 85 mm vodu z jímacích štol ve Střešovicích, Veleslavíně a Liboci, trubky byly uloženy do jílového lože 150–180 cm pod zemí (posléze byly nahrazeny trubkami keramickými o vnitřním průměru 65 mm, které byly již na počátku v některých úsecích osazeny). Vodovod vedl do císařské kuchyně, do kašny na Svatojiřském náměstí a do dalších hradních objektů.
Pro potřeby Královské zahrady a Bažantnice vznikl za Rudolfa II. užitkový hradní vodovod. Libocký rybník z r. 1585 – zásobník vody pro užitkový vodovod. Přiváděl vodu ze zásobníku (Markétský, později Hradní či dnes zvaný Libocký rybník založený 1585). Tento rybník byl a je zásobován vodou z Litovického potoka, tj. ze soustavy rybníků mezi Hostivicí a Litovicemi – již v r. 1410 je zmiňováno šest rybníků kolem tvrze v Chýni.
Majitelé rybníků byli vázáni poskytnout vodu Císařská strouha „v každé době, kdy to bude žádoucí“ (toto břemeno je zapsáno např. v kupní smlouvě na statek Litovice z r. 1623). Před Libockým rybníkem ústí do Litovického potoka potůček Světluška (dříve Světlička, viz dále), pramenící pod bělohorskou strání.
Z Libockého rybníka proudila voda otevřenou stokou (Císařská strouha) po vrstevnici nejprve pod dnešní železniční tratí až k veleslavínskému zámečku, kde překřížila dosud výše vedený vodovod pro pitnou vodu a pak se stočila ke Střešovické ulici, protékala v zářezu pod střešovickou zvoničkou k nádržce (čističce), která dodnes stojí (již bez domku) na rohu ulic Střešovické a Slunné, odtud pokračovala potrubím do zásobovacího rybníka v Bažantnici (v pozdější době musela překřížit Mariánské hradby, částečně zásobovala i jejich příkopy, zřejmě aby byla na dně bažina).
Údajně se na projektu podílel i slavný astronom a alchymista Tycho de Brahe a možná taky Krčín
Dle legendy se na projektu podílel i Tycho de Brahe, ten však přišel do Čech až v r. 1599 dva roky před smrtí. Zato existuje hypotéza Jiřího Pergla, kronikáře Hostivice, dle které se na přizpůsobení soustavy rybníků pro zásobování Hradu vodou podílel věhlasný rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Krčín pobýval několikrát v Ruzyni, jejíž pozemky v té době patřily pražskému purkrabímu Vilémovi z Rožmberka, jehož vodohospodářem Krčín byl, měl příbuzné v okolních obcích a kraj zřejmě dobře znal.
Důmyslná síť spojovacích struh a celého systému nese pečeť zkušeného rybníkáře. V r. 1586 byl Krčín poctěn Rudolfem přidáním kapra a štiky do svého erbu, bylo to v době dokončení příkopového vodovodu, rok před dalším zásadním dílem – kanálem Poděbrady–Nymburk. Tycho de Brahe snad jen vypracoval projekt na vyzdění strouhy koncem 16. století.
Závody kluků za Masarykem. Vítězovi prezident dal pětikorunu
Dle pamětníků jezdil kolem strouhy prezident Masaryk na koni za chotí do nervového sanatoria ve Veleslavíně, trasu měl v oblibě i po Charlottině smrti, střešovičtí kluci za ním běhali co nejdál – jak vypráví místní rodák p. Jágr, jednou tuto nepsanou soutěž vyhrál on a dostal od presidenta pětikorunu s doporučením, aby se již vrátil k rodičům. V polovině 19. století vedla souběžně (ve střešovickém úseku více východně centrem dnešní Ořechovky) Buštěhradská (Fürstenbergská) koňská dráha s původně dřevěnými kolejnicemi, končící za Lánskou oborou.
V r. 1924–26 v souvislosti s přestavbou Hradu byl ve Střešovicích blízko známé Loosovy vily, postavené o několik let později, zbudován nový vodojem na užitkovou vodu, do nějž vedla voda litinovým potrubím o průměru 300 mm z Libockého rybníka a souběžně bylo položeno i potrubí o průměru 150 mm na pitnou vodu ze štol. Byl též vybudován nový rybník Strnad pod Hostivicí.
V oboře Hvězda byla pro potřeby obnovovaného hradního vodovoodu proražena v r. 1930 vodovodní jímací štola Světluška (Světlička) s cihlovou vížkou plečnikovského slohu v rokli stejnojmenného potůčku, odvedení vody do hradního vodovodu však údajně nebylo dokončeno, a od 50. let do r. 1974 napájela štola Světluška vodovod pro Ruzyni. Štola je dlouhá téměř 300 metrů (směrem kamsi pod letohrádek Hvězda), je nepřístupná. Je podkovovitého průřezu – aby odolávala tlaku shora i ze stran, vyzděna režnými cihlami podobně jako vížka, po boku proudí ve žlábku voda sbíraná četnými drenážními průduchy, několik desítek metrů před ústím voda ze žlábku přepadává do litinového potrubí, přebytek odtéká pod vížkou do potoka. Patrně již v rudolfínské době v místech Světlušky existovala kratší štola s šestibokou vížkou.
V současné době je voda potůčku posílena o vodu ze štoly, potůček posléze napájí nově obnovený rybníček pro zvěř, z něj je voda odvedena do nevábně vyhlížejícího Litovického potoka. Vzhledem k tomu, že za zdí obory v ose potůčku je vyhloubeno koryto směřující k bývalému náhonu mlýna a přímo k Libockému rybníku, je možné, že bylo zamýšleno, či ve čtyřicátých letech dvacátého století i realizováno, svedení vody z potůčku přímo do rybníka, aby byla zajištěna relativně čistá voda pro užitkový vodovod. Nyní tedy Světluška ústí do Litovického potoka, který po několika stech metrech zásobuje tzv. rezervním oddělovačem Libocký rybník.
Zdroj: Zhola.com a Wikipedia
.