Zvyšování daní kvůli obrovskému státními deficitu je tématem skrz celou společnost. Jednou z nich je také daň z nemovitosti. Na její zvyšování lidé nadávají. Přitom platíme daň za majetek v nicotných částkách s ohledem na hodnotu majetku. Zajímavý příspěvek na svém FB zveřejnil ex-náměstek primátora pro finance Pavel Vyhnánek a také magistrátní zastupitel a spolupracovník Petra Pavla v jeho v Kanceláři prezidenta republiky.

Tohle nebude vůbec snadné. Ani krátké. Ale pojďme si chvíli povídat o dani z nemovitosti. Je to totiž dobrá daň. Vážně. Je výjimečně efektivní a spravedlivá. V Česku ji ale nenávidíme. Proč? Veliký díl viny na tom nesou politici jako pan ministr financí Zbyněk Stanjura. Ten ji ještě nedávno nesmyslně spojoval s drahým bydlením a zapřísahal se, že ji nikdy nezvýší. Že ji teď chce navyšovat zrovna on ve mně vyvolává škodolibý úšklebek. O něco smutnější úšklebek pak ve mně vyvolává způsob, jak chce pan ministr daň řešit. A sice úplně špatně.
V přiložené grafice jsem se pokusil znázornit, jak se česká daň z nemovitosti počítá.

V zásadě jde o velmi nízký poplatek za metr čtvereční vynásobený dvěma flexibilními koeficienty. Výše této daně je v porovnání s celkovou daňovou zátěží či cenami nemovitostí symbolická. Stejně tak její podíl na příjmech veřejných rozpočtů. Přesto je důležitá! Daň z nemovitosti je totiž jedinou daní, o jejíž výši mohou české obce víceméně autonomně rozhodovat. A příjmy také plynou přímo obcím. Nikoli státu.

Daň z nemovitosti tak představuje konstantní příjem, se kterým mohou obce počítat a předvídat ho. Nepodléhá rozmarům ekonomických cyklů a doposud odolávala i rozmarům ministrů a poslanců. Navíc ji prakticky nelze nezaplatit, její výběr je snadný a levný. Nejde ji optimalizovat, je pevně vázaná na místo výběru, nikoli na nefunkční ukazatele, jakým je třeba trvalé bydliště.

Rekonstrukce a údržba ulic, chodníků, zeleně či veřejného osvětlení je velmi drahá – a zcela na bedrech obcí. Daň z nemovitosti obcím umožňuje tyto náklady poměrně spravedlivě rozprostřít mezi své obyvatele. Více méně totiž platí, že čím větší nemovitost, tím vyšší náklady pro obec. Bydlení v paneláku či malá dílna jsou pro město zkrátka méně nákladné než vila na Ořechovce nebo továrna na periferii.

A že daň z nemovitosti zdražuje bydlení? Nesmysl
Klíčovým faktorem pro cenu bydlení je přece zákon poptávky a nabídky. A bydlení je u nás drahé primárně kvůli nízké nabídce. A tu – vedle jiných vážných důvodů – způsobuje i odpor obcí a již bydlících obyvatel vůči nové výstavbě. České obce jsou totiž na nové výstavbě tratné: náklady s ní spojené bohužel vysoce převyšují budoucí daňové výnosy. A občané dobře ví, že nová výstavba jim zpravidla přinese jenom zhoršení dostupnosti služeb a občanské vybavenosti. Obce a občané proto často dělají psí kusy, aby se u nich nestavělo. Nechtějí zchudnout. Kdo by chtěl?
Daň z nemovitosti oproti tomu hraje v příběhu drahého bydlení úplně irelevantní roli. Už jenom kvůli tomu, že jde v našem případě o pár stovek ročně. Přitom by roli hrát mohla. Ale úplně opačnou! Kdyby totiž byla dostatečně vysoká, majitelé vícero bytů by měli větší motivaci nenechávat je prázdné a pouštět je na trh. Ale hlavně – obce by měly větší motivaci umožňovat novou výstavbu a občané větší motivaci ji akceptovat. Dalo by se totiž snadno spočítat, z čeho se postaví nové školy, hřiště a další občanská vybavenost. A prokázat, že zbohatnou všichni. Kdo by nechtěl?

Prosté navýšení daně z nemovitosti ale nestačí
Vůbec nejlepší by bylo, kdybychom ji nepočítali z metrů čtverečních, ale z hodnoty nemovitosti. Tak, jak to dělají v mnoha jiných státech. Odblokovali bychom tak stagnující bytovou výstavbu a zároveň odbrzdili obecní investice, které by obcím konečně nepřinášely jenom výdaje na provoz a údržbu, ale i nové příjmy!

Protože nový park, hřiště, tramvaj, škola, to vše zvyšuje hodnotu okolních nemovitostí a tím pádem i výši daně z nemovitosti. Lidé tak přispívají na investice, které jim bezprostředně slouží. A také odvádí spravedlivý podíl z rostoucí hodnoty své nemovitosti, které nedosáhli díky své práci, ale díky investiční aktivitě své obce. A obec si dopředu umí spočítat, za jak dlouho se jí ta která investice splatí. Nejen metro, ale klidně i škola nebo park! Ví to i banky, které obcím na tyto projekty rádi půjčí.

Daň z nemovitosti je hodná daň a je dobré, že se jí ministr věnuje. Co by se mohlo pokazit? Jako obvykle všechno. Ministr Zbyněk Stanjura totiž zamýšlí daň z nemovitosti zvýšit, ale finance chce uchvátit pro státní kasu! Důsledek? Další omezení daňové autonomie obcí – zatímco v zahraničí obce přímo rozhodují o desítkách procent svých příjmů, u nás jde již nyní o nízké jednotky procent. Zbytek je zcela v rukou státu. Takto nastavená daň navíc nespravedlivě zasáhne venkov, kde mají větší nemovitosti, nikoli však hodnotnější. A do budoucna zhorší situaci s bydlením a obecními investicemi, protože sníží již tak mizernou motivaci k výstavbě.

Pan ministr by udělal lépe, kdyby s odkazem na nutnost úspor raději snížil rozpočtové určení daní pro obce. A nechal na nich, ať si výpadek kompenzují právě skrz daň z nemovitosti, která by ale nadále zůstala jenom jim. Se všemi nedostatky, které její česká podoba vykazuje.
Zůstala by naděje, že se čeští politici jednou chytnou za nos, sníží zdanění práce, zvýší zdanění nemovitostí a probudí české obce k životu. Tak, jak nám doporučuje třeba Mezinárodní měnový fond. Dobře ví, že bychom na tom všichni vydělali. Snad to jednou pochopíme i my.

Konsolidační balíček, díky kterému má stát ušetřit 150 miliard korun, vláda projedná ve středu 28. června. V médiích už prosakují zprávy, že by stát přece jen na příjmy obcí a měst sahat neměl. Tak uvidíme.

Zdroj: FB Pavla Vyhnánka, -red-