Věděli jste, že pražské metro se začalo stavět ještě jako podpovrchová tramvaj? Přesně tak! Ještě v době, kdy se rozřinčela první sbíječka, která lámala zem pro metro, měli tramvaje v tunelech soudruzi inženýři v plánech.

První nápady zavést část pražské hromadné dopravy pod povrch začaly padat už na konci 19. století. Plány nabíraly obrysů za první republiky, jenže politické a společenské události posunuly tuto ideu až do 60. let. A tak první automatické kladivo, které se do země zavrtalo, se rozřinčelo přesně před 55 lety. To soudruh dělník Josef Bartoš 7. ledna 1966 se poprvé svým strojem zavrtal do země v Opletalově ulici. Později se inženýři rozhodli pro soupravy metra ze Sovětského svazu. I když v červnu 1965 se opět mluvilo o původním plánu – zavést do tunelů tramvaje, které by z povrchu vjížděly. „V tunelech bude jezdit moderní tramvaj typu T3 a první úsek povede ze spodního patra Nuselského mostu pod ulicí Legerovou před Hlavní nádraží,“ psalo už na jaře 1965 Rudé právo. Jenže tehdejší moderní T3 měly nevýhody. Muselo by se rozsáhle bourat v centru města. Úsvit lepší éry MHD s tramvajemi pod povrchem tak skončil. O stavbě plnohodnotného metra československá vláda rozhodla v srpnu 1967.

Změny plánů jsou ovšem patrné dodnes. Nejznámějším příkladem je stanice Hlavní nádraží, budovaná od března 1967 právě pro tramvaje. Rozestavěnou stanici ale dělníci už nepředělávali. Proto na Hlavním nádraží dnes vystupujeme na pravé straně, tak jako je běžné z tramvají. Stejně tak jako je to ve stanici Vyšehrad.

Další netradiční stanicí metra, která se začala rodit ještě před rozhodnutím, že pod zemí budou jezdit pouze vozy metra je Muzeum (trasa C). I ona je pro pražské metro netypická – je prostorná, protože projektanti počítali s tím, že tady vzniknou čtyři koleje pro dvě trasy, mezi kterými se mělo přestupovat přes vyvýšené patro.

Tramvaje dnes jezdí na lince Skorostnoj Tramvaj, která je v ruském Volgogradu. Byla slavnostně otevřena 5. listopadu 1984.