V centru Prahy se ukrývají historická svítidla s ručně oplétanými koulemi. Postupně získávají nový vzhled.
Svítí Pražanům a návštěvníkům metropole na cestu, a navíc dodávají centru Prahy historický ráz. Řeč je o neobvyklých svítidlech veřejného osvětlení, u nichž se zdroj světla nachází v kovem opletené kouli v barvě mléčného skla. Ty jsou však léty opotřebované, a proto správce pražského veřejného osvětlení, Technologie hlavního města Prahy (THMP), začal s jejich obnovou. Během ní postupně vymění přibližně tisícovku svítidel novými koulemi.
Nově vyrobené koule jsou replikou původních skleněných, které se v Praze nacházely dříve. Z bezpečnostních důvodů se však později přešlo k polykarbonátovým, které mají delší živostnost a lépe odolávají nepřízni počasí, a přitom vypadají stejně a tvoří nedílnou součást koloritu historického centra.
Renovaci provádí Technologie hl. m. Prahy v centru Prahy postupně. Nejedná se přitom o projekt, který by bylo možné realizovat v řádu týdnů. Důvodem je časová náročnost výroby. Zhotovení koulí není jednoduché. Časově nejnáročnější je oplétání, které nelze dělat strojově, a tak se tvoří ručně z tenkého měděného drátku. Musí být hladké, rovné a tvořit pravidelné mnohoúhelníky.
Stožáry s novými svítidly už najdou Pražané na náměstí Republiky, kde THMP vyměnila padesát opletených a devět neopletených koulí. Celkem se jich v centru Prahy nachází necelá tisícovka, převážně na pravém břehu Vltavy a v trase vedoucí z náměstí Republiky přes ulici Na Příkopě a Národní až k mostu Legií.
Když oheň vystřídal plyn
Původní městské osvětlení vycházelo z ohně. S překotným vývojem moderní společnosti v 19. století vystřídaly pochodně plynové lampy. Ty se poprvé jako pokus rozsvítily v roce 1807 na londýnském náměstí Pall Mall, v pražských ulicích o čtyřicet let později, v roce 1847. Plynu v lampách se podle jeho funkce začalo říkat svítiplyn.
Plynové lampy měly speciální svisle umístěné hořáky. Jejich ústí zakončovala mosazná čepička nebo mastková zátka. Plyn vstupoval do hořáku pod tlakem a samotným zdrojem světla pak byly rozžhavené částice uhlíku obsažené ve spalinách plynu. Později došlo k vylepšení světelnosti lamp proříznutou ucpávkou trubky plynu, která plamen tvarovala do vějíře a umožnila jeho lepší svítivost. Tento takzvaný motýlkový hořák se používal ještě mnoho desítek let poté.
Ale ani objevný vynález nebyl bez problémů. Protože lidé neměli s plynem tolik zkušeností, docházelo občas k výbuchům, kvůli kterým rozžíhači lamp stávkovali a obyvatelé měst byli nedůvěřiví a měli strach. Plynové osvětlení bylo také povolené pouze na veřejných místech, nikoli v domácnostech.
V Praze bylo prvním centrem plynového osvětlení Karlín, až později se přidal Smíchov, Žižkov, Holešovice a další části města. Dnes můžeme obdivovat už jen jediný zachovalý plynojem, a to v pražské Libni.
Až ve 20. století došlo k takovému rozvoji, že si využití plynu a osvojení jeho používání získalo větší důvěru a rozšířilo se tak i k domácímu použití. Začaly se používat plynové lampy, sporáky i ohřívače vody.
Elektrické osvětlení. Promluvil do něj vynálezce Křižík
Rozvoj elektrického osvětlení mohl nastat po roce 1879, kdy Thomas Alva Edison vynalezl plně použitelnou žárovku. První pokusy s elektrickým osvětlením se sice odehrály již na začátku 19. století, ale tehdejší způsob se ukázal být méně efektivní, a tak od něj bylo upuštěno. Později speciální společnost zabývající se vývojem elektřiny osvětlila jednu pařížskou ulici elektrickým a druhou plynovým osvětlením a po vyhodnocení zjistila, že provoz elektrického osvětlení ji vyšel šestkrát dráž. Edison ale přišel s efektivním „pouzdrem“, které chránilo kontakty elektrického oblouku před oxidací, a které tak vydržely svítit déle. Edisonova žárovka se tak na počátku 20. století stala komerčním produktem a postupně se elektrické osvětlení objevilo i u nás.
Velmi důležitou roli sehrál ve vývoji elektrického osvětlení také František Křižík, český průmyslník a vynálezce, který přišel s obloukovou lampou, a skleněné „pouzdro“, jež se v Česku vyrábělo, bylo důležitým vývozním artiklem a oblouková lampa ani žárovka by bez něj nebyly myslitelné. Křižíkovy obloukové lampy však brzy začaly vytlačovat Edisonovy žárovky s dřevěnými objímkami a elektrické dráty vedené v dřevěných lištách.
Ty postupně osvětlily Staroměstské náměstí, Národní a Hybernskou ulici i Národní divadlo. V českých městech začalo budování prvních elektráren, které započaly elektrifikaci české země.
V historickém centru Prahy najdeme plynové lampy i dnes, k jejich rozsvěcení nicméně už nejsou potřeba lampáři. Ručně rozsvěcí lampy pouze pár nadšenců, mezi které patří například vedoucí Plynárenského muzea Jan Žákovec, který chodí rozsvěcet lampy pravidelně v 16 hodin na Karlův most. A právě ty elektrické, které nyní společnost THMP vyměňuje, jsou součástí historie Prahy.
-an-
