Jen málokdy v Praze postaví dům věhlasné architektonické studio. Mezi pionýry změn myšlení v moderní architektuře v Praze může být považován Vlado Milunić s Frankem O. Gehrym, kteří v roce 1996 dokončili dnes slavný Tančící dům (mimochodem interiéry byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné). Jen o čtyři roky později přibyl další známý dům, který ale dodnes, stejně jako většina moderních staveb v Česku, není přijímán odborníky a širokou veřejností jednoznačně – Zlatý Anděl. Kancelářská budova dnes slaví 20 let od svého otevření.

Během dne, jak se mění světlo, tak i tato stavba lehce a nenápadně mění na své fasádě svou barvu. Na ní jsou úryvky z děl Kafky, Rilkeho či Ortena. Dominanta Smíchova, kterou navrhl francouzský architekt Jean Nouvel má skleněný plášť s nepravidelně oblými tvary, s vystupujícím nárožím a zezadu ustupujícími patry. Plášť je z vícevrstvého pokoveného skla, na němž je originální technikou z téměř 150 milionů drobných bodů z průsvitné fólie vytvořena na rohu velká postava anděla. Díky této technologii se vzhled budovy výrazně mění podle osvětlení a také anděl, který je na fasádě ztvárněn, je někdy víc a jindy méně zřetelný. Podoba anděla se inspirovala filmem Wima Wenderse “ Nebe nad Berlínem“.

Roku 1994 byl projektem nové budovy pověřen významný francouzský architekt Jean Nouvel, který na něm pracoval pět let. Nouvel je autorem ve světě slavných budov – Arabaský institut v Paříži, sídlo Cartierovy nadace v Paříži nebo nebo Opery v Lyonu. Stavba začala roku 1999 a 2000 byla otevřena jako první budova v rámci tzv. „Nového Anděla“, který učinil z Anděla důležité centrum jak kulturní, tak nákupní i administrativní.

Zlatý Anděl je administrativní komplex v Praze na Smíchově. Stojí na křižovatce nad stanicí metra B – „Anděl“. Komplex stojí na místě původního nárožního domu U zlatého anděla, který získal svoje pojmenování podle fresky zlatého anděla z roku 1870 umístěné ve štítu na jeho fasádě. Jednalo se o jednopatrový dům z 19. stol., ve kterém působil v letech 1878–1901 stejnojmenný pivovar a pivovarský hostinec, který měl vchod z Nádražní ulice. Později zde byla pekárna a lékárna. 16. února 1980 byl dům odstřelen.

Zlatý Anděl patří mezi skupinu budov, které výrazně změnily tvář několika míst v Praze, a pod kterými jsou podepsáni slavní architekti. Například Tančící dům dílo českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniče a kanadsko-amerického architekta a designéra Franka O. Gehryho, přestavba bývalé tovární haly ČKD v Karlíně s názvem Corso, za kterým stojí španělský architekt Ricardo Bofilla.

Zajímavosti Zlatého Anděla

Při výstavbě stanice metra Anděl byla vybourána velká část původní zástavby. Ta byla s opožděním nahrazena novým obchodně kancelářským komplexem, který znovu uzavřel půdorys bloku, ovšem již v odlišném, velkoměstském měřítku.

Sestává z několika částí, hmotově i výrazově různých, přitom vytvářejících celek. Rozhodující dominantou a znakem místa se stala nárožní věž, která se v měkké křivce (reagující na potřebu plynulého zatočení bloku) natahuje dopředu, ovšem s mírným podseknutím.

Nahoře stupňovitě ustupuje, pro Prahu nezvykle směrem do ulice, a svůj tvar podtrhuje technickým zařízením – lávkou pro mytí stěny. K západu od ní terasovitě klesá křídlo vyrovnávající výšku k sousední budově synagogy, samo působí skutečně jak vlající křídlo andělské.

Za rohem, kde se zformoval městský bulvár, je křídlo pravoúhlé, klidné, zdůrazňuje dolní obchodní patra. Za malou mezerou, která je využita k průchodu na terasu ve dvoře, pokračuje další budova, opět zvnějšku klidná sevřená kostka.

Historie Anděla

Nejznámější smíchovská křižovatka Anděl, faktické centrum této pražské čtvrti, získala své jméno podle nárožního domu U zlatého anděla, v jehož štítě byla freska anděla ve zlaté róbě s ratolestí v ruce. Dům byl zbořen v roce 1980 a na jeho místě byl vybudován vstupní vestibul stanice metra Moskevská, která byla otevřena v roce 1985. Dnes na místě domu U zlatého anděla a původního vestibulu metra, který byl nahrazen novým, stojí prosklená kancelářská budova Zlatý anděl z roku 2000.

Stejně jako dnes byl i v minulosti Anděl významnou tramvajovou křižovatkou. První tramvaj resp. koňka se na Andělu objevila už v roce 1876. Její trasa vedla od tehdejšího řetězového mostu na Újezdě a dále k Nádraží západní dráhy (nynější nádraží Praha-Smíchov). O několik let později se připojila i druhá větev vedoucí dnešní Lidickou ulicí od nově zbudovaného Palackého mostu. V západním směru po Plzeňské ulici do Košíř vedla od roku 1897 již elektrifikovaná trať soukromé Elektrické dráhy Smíchov – Košíře. Tu nechal na vlastní náklady vybudovat osvícený košířský starosta Matěj Hlaváček. Stavba tramvajové trati ho ovšem fyzicky a hlavně finančně natolik vyčerpala, že 4 měsíce po jejím zprovoznění spáchal sebevraždu.

Smíchov byl v minulosti významnou průmyslovou částí Prahy. V těsné blízkosti křižovatky Anděl, v prostoru dnešního nákupního centra Nový Smíchov a administrativního areálu Anděl City, stál od 50. let 19. století postupně rozšiřovaný tovární komplex Ringhofferových závodů. Ve své době celosvětově významného výrobce železničních vagónů a tramvají. Rozsah tohoto průmyslového areálu je vidět na většině plánů (velmi pěkně je zobrazen na obrázkovém plánu č. 5 z roku 1923). Továrna byla v roce 1946 znárodněna a dále byla známa pod názvem Vagónka Tatra Smíchov. Na počátku 90. let byl smíchovský provoz zrušen a výroba přesunuta do nového výrobního areálu na Zličíně.

V roce 1998 byl celý bývalý komplex továrny zbořen a na jeho místě vzniklo výše zmíněné obchodní centrum a kancelářské budovy. Z bývalého areálu zbylo jen průčelí dvou výrobních hal v Plzeňské ulici (dnes zde sídlí prodejna bot Humanic) a secesní vila, která plnila funkci správní budovy. Ta stojí v Kartouzské ulici hned u sjezdu z tunelu Mrázovka.

K Ringhofferovým závodům vedla ze Smíchovského nádraží železniční vlečka, jejíž pozůstatky jsou dodnes patrné v blízkosti vstupu do stanice metra Anděl v prostoru autobusového nádraží Na Knížecí. Vlečka vedla dnešní ulicí Stroupežnického (dříve Tylova) a je zobrazena na plánu č. 4 z roku 1912.

Další zajímavou historickou stavbou v blízkosti křižovatky Anděl je bývalá Smíchovská synagoga. Ta byla vybudována okolo roku 1860 a svoji dnešní funkcionalistickou podobu dostala po přestavbě v roce 1931. Původní podoba synagogy je pěkně vidět na obrázkovém plánu č. 2 cca z roku 1895 (označena červeným bodem). Za 2. světové války byla smíchovská židovská obec prakticky zlikvidována a nacisté zřídili v synagoze sklad ukradeného majetku. Po válce ji nadále jako sklad využívala Vagónka Smíchov a v roce 1986 bylo rozhodnuto o jejím stržení, ke kterému naštěstí nakonec díky protestům památkářů nedošlo. V současné době je budova bývalé synagogy ve správě Židovského muzea a funguje jako studovna a archiv.

• 

• 

• 

• 

• 

•